Kdo věří Babišovi? Nevadí starým antikomunistům a mladí prvovoliči tvrdí, že za jeho vlády bylo líp

To je můj životní zážitek, zarezonuje davem před kulturním centrem Sněženka v Sedlnicích mohutný chraplák. Patří staršímu pánovi o berlích s množstvím tetování na předloktí, který se právě snaží přibelhat až k Babišovi, aby se s ním vyfotil. Pomáhá mu jeho bratr Josef, s nímž se za chvíli dám do řeči. „Babiš mě zachránil, to je bez debaty. Makal jsem do dvaasedmdesáti, i tak jsem měl důchod na hovno. Babiš mi přidal, aspoň na devatenáct tisíc, ale tahle vláda mě zase oškubala,“ vypráví do maskáčů oděný Josef, zatímco jeho bratr souhlasně pokyvuje hlavou.

„Takže budete Babiše zase volit?“

„Jednoznačně!“ odpovědí oba současně.

Tito pánové jsou typickými návštěvníky Babišových mítinků, odhaduji, že tu senioři tvoří takřka sedmdesát procent lidí. Aby taky ne, většina jeho akcí se dnes koná ještě během standardní pracovní doby. V kraji, který je čtvrtý největší co do počtu rozdělovaných mandátů, je kolem tří set obcí, vypadá to, že Andrej Babiš z nich stihne navštívit podstatnou část. V minulých volbách tu hnutí ANO získalo 33,7 procenta hlasů, což byl jeho druhý nejlepší výsledek v republice, a existuje reálná šance, že se letos bude úspěch opakovat. A možná proto na těchto shromážděních za celý den potkáme jen jednoho odpůrce. Na otázku, proč Andrej Babiš u místních vzbuzuje spíš sympatie, hledám odpověď opět u dvou nadšených bratrů.

„A co jeho kauzy, ty vám nevadí?“

„Kauzy, vždycky před volbami nějaké kauzy. Podle mě ho chtějí jen zesměšnit, ale sami jsou směšní,“ říká Josef.

„Navíc těch padesát miliónů vrátil, tak o co jde?“ dodává druhý bratr a zničehonic začínají obšírněji vysvětlovat svou pozici.

„My jsme Hitlerovy děti, tolik už je nám let, to byste neřekl, co? My už toho tolik zažili. Mě postřelili Rusáci v osmašedesátém u rozhlasu. Taky jsem vedl skautský oddíl, tehdy, když to bylo zakázané,“ vypráví Josef „Co já se kvůli němu nachodil na výslechy a do vyšetřovací vazby, taky mě vyhodili z práce!“ máchá zuřivě berlí druhý z bratrů.

„Takže jste byli proti režimu?“ ptám se pánů.

„No, nějací disidenti nebo to, to jsme nebyli, ale říkali jsme, co si myslíme, a dělali si, co jsme chtěli. A to jim vadilo,“ doplňuje Josef.

„A to vám nevadí, že Babiš byl estébák, když jste si s nimi tolik užili?“

„To byl kdekdo, lidi se vyvíjejí. Navíc to není dokázaný. To byl horší rozvědčík. Náš táta zakládal komunistickou stranu v jedenadvacátém roce a pak jim s tím praštil, protože byli moc tvrdí. A to byl idealista. Lidi se vyvíjejí, tohle nesoudíme. A naštěstí si pamatujeme, kdo je kdo,“ uzavírá debatu Josef.