Filozofická fakulta Univerzity Karlovy po pěti měsících od prosincové střelby v pátek otevřela veřejnosti čtvrté patro. V místnostech, kde zemřelo nejvíce obětí, pak vytvořila pietní prostor, takzvané „Tiché místo“. Lidé zde mohou na památku zapálit svíčku, napsat vzkaz či jen otevřeně truchlit. Otevřené bude až do prosince.
Místnosti 417 ve čtvrtém patře Filozofické fakulty Univerzity Karlovy vévodí velká prázdná nádoba na vodu, takzvaná „studánka“. Vedle ní je rozložený koberec se sedáky, u protější stěny jsou rozestavěné židle. U okna s výhledem na Palachovo náměstí a Rudolfinum je velký černý klavír. Panuje tu ticho.
Že právě na tomto místě v prosinci loňského roku zastřelil student Filozofické fakulty většinu ze svých dvanácti obětí z řady žáků a pedagogů, připomíná černobílá fotka jedné ze zemřelých za oknem. Podobně koncipovaná je i místnost 423, kde místo klavíru hraje hudebník na ocelový buben. Zde jsou fotografie některých obětí vystavené na nástěnce.
Oba pietní pokoje spojuje chodba, kterou zdobí plovoucí svíčky v nádobách s vodou, na stěnách visí téměř prázdná plátna, kam mohou studenti i další truchlící upevnit vzkazy. Na připevněných papírcích je možné si zatím přečíst citáty, jako je „Každou bolest jednou přerostem láskou“, či přání, aby se čtvrté patro brzy opět proměnilo v příjemné místo. Na stěnách jsou i dřevěné bločky, kam postupem času budou přibývat fotografie obětí.
Příchozí zadržovali slzy
Proděkan pro projektové řízení Martin Pehal sdělil, že se od počátku události fakulta snaží budovu navrátit jejímu původnímu účelu, tedy výuce a výzkumu. Fakulta ovšem podle psychologických doporučení pracuje se třemi výročními daty: měsíc od události, kdy nepřetržitě na náměstí Jana Pachala hořel za oběti oheň, nynějších šest měsíců, kdy se otevřelo pietní místo ve čtvrtém patře, a 12 měsíců.
„Chtěli jsme vyčlenit prostory ve čtvrtém patře z běžného užívání zbytku budovy, abychom důstojným způsobem reflektovali to, co se tam stalo. Prostor, kde se stala tragická událost, je koncipovaný tak, aby návštěvníci v něm mohli smysluplně interagovat tak, aby jim to osobně dávalo smysl. Rozhodli jsme, že se tentokrát bude pracovat s vodou, oheň před fakultou se symbolicky uhasil po měsíci,“ přiblížil Pehal.
V místnosti 417 dvě pracovnice organizace Ke kořenům, na kterou se obrátilo vedení fakulty a jež 12 let v Česku pomáhá pozůstalým s organizací pohřebních ceremonií, zahajují obřad. Nalévají do kovové „studánky“ vodu a následně vyzývají přítomné, aby přilili také. Vzápětí navazuje zapalování plovoucích svíček, které přítomní umisťují na vodu, kterou si mohou odnést i v ampulkách domů.
To vše za doprovodu ambientní hry na klavír. Truchlící studenti, pedagogové i příbuzní obětí se činností obřadu účastnit nemusí, vše je na bázi dobrovolnosti. Někteří účastníci si sedají na zem či na židle. Téměř všichni sotva zadržují slzy, někteří z účastníků z místností odcházejí na chodby, kde se otevřeně rozbrečí.
