Třicetiletý, činorodý muž Fatih Kesici si nemohl vybrat lepší místo pro kavárnu a čajovnu, které jsou obsypány desítkami druhů barevných koláčků. Podnik leží pouhých deset metrů od hraničního přechodu Ledra, kterým bez problémů proudí sem a tam turisté mezi jižní částí kyperské metropole Nikósie a severní částí, která se jmenuje Lefkoşa, kde se už nachází Severokyperská turecká republika. Celníci obou stran pouze nahlédnou do pasů, nedávají žádná razítka a pouštějí návštěvníky, kteří zde překračují jednu z nejbizarnějších hranic světa. Vše vypadá poklidně a spořádaně. Fatih tak může celý den vyhlížet zákazníky. Nebylo tomu ale tak vždy.

Rozpůlený ostrov

Hraniční přechod Ledra jsem navštívil už v roce 2001, kdy vypadal zcela jinak. Byl nepropustný, všude retardéry, vojáci se samopaly. Tehdy mě přes něj ve svém služebním mercedesu propašovala (teď už to mohu prozradit) česká velvyslankyně Věra Jeřábková, která kontrolujícím vojákům řekla, že jsem její spolupracovník. Paní velvyslankyni tu dobře znali, takže cesta ke krátké návštěvě severu byla volná. Teď je vše, naštěstí, jinak. Od roku 2004 se dá mezi politicky vášnivě znepřátelenými částmi Kypru přecházet. Podle dostupných informací v současnosti existuje osm přechodů, kterými lze autem, autobusem či pěšky projít přes nárazníkovou demilitarizovanou zónu (hovorově se jí říká také Zelená linie nebo Attilova linie; pozn. red.), která spadá pod správu OSN.