nahoru

Školní kočkopes: Jak vypadají po pandemii znovuotevřené české školy?

Adéla Knapová5. června 2020 • 12:20
Školní kočkopes: Jak vypadají po pandemii znovuotevřené české školy?
foto: Ondřej Szollos

Ministerstvo školství se při rozhodování, jestli ještě v letošním školním roce vrátit děti do lavic, rozhodlo zavděčit všem – rodičům, kteří byli proti otevření škol, těm, kdo se otevření naopak dožadovali, a stejně tak hygienikům a epidemiologům. Chození do školy je momentálně dobrovolné a režim učení si volí děti a jejich rodiče. Někde se vrátilo až osmdesát procent, jinde ani ne třetina. Učitelé mají dál učit žáky na dálku a zároveň prezenčně. Navíc ve školách platí mnohem přísnější hygienická pravidla než mimo ně.

Vznikl kočkopes, s nímž se každá škola vyrovnává po svém. Zatímco někde to zvládají relativně snadno, mnohdy i díky faktu, že se vrátila ani ne polovina žáků, jsou školy, kde jedou učitelé na doraz, obsazeny mají všechny třídy a vypomáhat musejí i kolegové z druhého stupně.

Získat konkrétní údaje o tom, jak přesně to nyní ve většině škol vypadá, je obtížné nejen proto, že je situace nová a školy si teprve hledají systém „popandemického“ fungování, a to včetně vypořádání s podmínkami, jako jsou rozestupy mezi žáky, nošení roušek, ­dezinfekce tříd, lavic, koordinace maximálně patnáctičlenných skupin žáků tak, aby se nikde ve škole nepotkali, stejně jako se nemají potkávat učitelé, vychovatelé, asistenti a jako nesmí učitel chodit z jedné skupiny do druhé…

Získání ucelenějšího obrázku komplikuje i fakt, že se mnozí ředitelé a ředitelky bojí s médii komunikovat a informace nesdělují. Mimo záznam Reflexu zástupci čtyř škol řekli, že nám neukážou, jak fungují, protože mají obavy z inspekce, která by na ně mohla po medializaci přijít.

„Nechápu, čeho se tak bojí,“ krčí rameny ředitel ZŠ Masarykova v Klánovicích u Prahy Michal Černý. On je naopak k médiím vstřícný. Nutno dodat, že je nejen ředitelem školy a učitelem matematiky, ale i prezidentem Asociace ředitelů základních škol.

Chytrá horákyně

„Když ministerstvo rozhodovalo o znovuotevření škol, bylo to v době, kdy rodiče psali petice, aby se školy neotvíraly. Hodně škol, nebudu říkat, že všechny, ale většina, se v té době už naučilo na dálku učit. No a ve chvíli, kdy všichni počítali s tím, že to tak bude do konce školního roku, přišel pan ministr s nápadem, že se školy otevřou,“ říká Michal Černý. Podle něj si většina zainteresovaných po uzavření 11. března myslela, že půjde o týden, maximálně dva. „Někde dokonce vyhlásili téměř prázdniny, až postupně jim docházelo, že prázdniny to vskutku nebudou. Já, protože jsem situaci sledoval pozorně a měl informace, jsem tušil, že nás čeká pěkná jízda. Byl jsem zrovna na konferenci, kde se jednalo hluboce o smyslu života ve školství, a do toho mi někdo zavolal, že jsou od druhého dne zavřené školy. Tak jsem to tam nahlas řekl a začal chaos. Polovina účastníků, což byli většinou ředitelé, odběhla telefonovat a řešit, co a jak,“ popisuje způsob, jakým se školy dozvěděly, co je čeká.

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 1 Kč měsíčně




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější