nahoru

Utichly tóny na kolejích. Proč z nádraží mizí originální znělky v podobě klasických děl i lidových písniček

Martin Bartkovský 30. května 2020 • 07:00
Utichly tóny na kolejích. Proč z nádraží mizí originální znělky v podobě klasických děl i lidových písniček
foto: Zbyněk Pecák

Majestátní tóny Vyšehradu v Praze, rozverná melodie K Budějicům cesta v Českých Budějovicích nebo lidovka My jsme Valaši ve Valašském Meziříčí. Tyhle a mnohé další skladby vítaly české vlaky na příjezdu do svých stanic. Jenže s touhle roztomilou českou raritkou je nyní konec. Správa železnic postupně stahuje hudební znělky z éteru našich nádraží. Tisíce lidí však nesouhlasí.

V březnu a dubnu si pro sebe veškerý mediální prostor ukradl koronavirus. Zatímco se stránky deníků a časopisů i celé bloky televizního zpravodajství plnily zprávami o rozšiřující se pandemii, rozhořel se boj ještě na jiné, i když neporovnatelně menší frontě. Spolu s novým rokem 2020 začaly mizet hudební znělky z drážních tlampačů. Nejprve nenápadně: na severní Moravě je Správa železnic v lednu vypnula pouze na dvou nádražích. V únoru už oněměly čtyři stanice. A v březnu jich utichlo deset včetně největších pražských nádraží. Nejčerstvější záznam je z dubna, kdy zmlkly další tři. Nemilosrdný drážní správce zatnul svou kosu do hlasivek ampliónů. A většina lidí si toho nevšimla.

Sám jsem zachytil zprávu o mizejících znělkách na sociálních sítích jako takovou malou kuriozitu. V následném redakčním průzkumu jsem byl jediný, kdo hudební melodie na nádraží vnímá. Během studií mě z rodného města na severu Čech vyprovázel Děčínský valčík, na přestupu v hlavním městě mě vítal Vyšehrad a signál k výstupu mi odzvonila píseň Hvězdy jsou jak sedmikrásky nad Brnem v moravské metropoli. Začal jsem proto o tématu více zjišťovat a objevil malý, pozoruhodný příběh boje neuvěřitelných nadšenců se státním aparátem.

Petice s šesti tisíci podpisy

Historie současných znělek není zase tak dlouhá – sahá na počátek 90. let, kdy se ještě hlášení na nádraží pouštělo ručně. Tehdy znělky hrály jen v pár velkých stanicích. Ty menší se přidaly později spolu s automatizací systému. „Bylo to na rozhodnutí každé konkrétní stanice, žádný centrální systém neexistoval. Finální výběr melodie většinou udělal přednosta toho konkrétního nádraží, který si tak často realizoval i nějaké svoje představy. Díky tomu máme na naší železnici takovou hudební rozmanitost. A přetrvává to i do dnešních dnů, kdy nám na železnici fungují tři odlišné systémy hlášení například s jinými mluvčími,“ říká Zdeněk Michl z ČVUT. Kromě toho, že na univerzitě vede logistické vlakové projekty, je také předsedou spolku ŽelPage, jenž funguje přes dvacet let a stojí za peticí proti zrušení znělek.

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku