Bartkovský: Síla žen vs. politická malost. Babiš by se měl učit empatii od wimbledonských finalistek
Minulý týden dal nám, mužům, krásnou lekci o tom, jak nemáme podceňovat ženy. Nikdy. Dvěma vrcholným českým ústavním činitelům daly dvě české ženy školení z toho, jak má vypadat reprezentace státu v zahraničí. Dvojice expertek je, z podstaty svého oboru, v přímé vzájemné konkurenci. Mají všechny předpoklady k tomu, navzájem se srážet a útočit na sebe. Přesto se tak nedělo ani na té nejprestižnější akci v její závěrečný den. O kom mluvím? O profesionálních tenistkách Lindě Noskové a Karolíně Muchové. Z jejich nejen tenisového, ale hlavně empatického a lidského výkonu na britském Wimbledonu by si měl vzít příklad každý z nás.
Byl to nádherný sportovní příběh, který sledoval celý svět a jenž v médiích přebil rozpačitou českou reprezentaci na summitu NATO v Ankaře. Prezentace zdravé rivality při sportovním výkonu vystřídalo kamarádství a vzájemný respekt v lidské rovině. I následná slova finalistek to potvrzují. Poražená Muchová řekla v slzách: „Těžko se mi hledají slova. Začnu s Lindou, mojí bývalou kámoškou. Dělám si srandu. Jsi tak mladá, bylo to tvoje první finále grand slamu a zvládla jsi ho neuvěřitelně. Jsi skvělá hráčka a dobrý člověk, moc ti gratuluju.“ Vítězná Nosková opáčila: „Karol, přinutila jsi mě sáhnout si na dno. Jsem ráda, že jsme kamarádky a dneska jsme spolu tvořily historii. Věřím, že všichni fanoušci doma v Česku jsou na nás dvě pyšní.“
Tuhle lekci z empatie jsme, myslím, všichni potřebovali. Stalo se tak krátce poté, co jsme celý týden sledovali vyostřený spor české vlády s prezidentem Petrem Pavlem. Festival naschválů vyvrcholil ve stejné době jako wimbledonské finále. Petr Pavel po návratu z Ankary mluvil o tom, jak na summitu řešil budoucnost bezpečnosti Česka, obranné výdaje, aktuální stav NATO i kolektivní evropskou obranu. Andrej Babiš řekl, že s Donaldem Trumpem probírali film jeho manželky, s Volodymyrem Zelenským večerní menu v bulharštině a s norským premiérem fotbal. Pak se oba vrátili ke vzájemnému sporu.
Na slovenském hudebním festivalu Pohoda v debatě s exprezidentkou Zuzanou Čaputovou český prezident prohlásil, že doufá, že se jeho vztahy s vládou uklidní, že se s premiérem usmíří a že obnoví vzájemné koordinační schůzky k obranné a zahraniční politice. Andrej Babiš ve vysílání na sociálních sítích označil prezidenta za lháře a jeho cestu za zbytečnou. Jako nesmyslné označil i vzájemné schůzky, protože si prý každý myslí něco jiného, tak se nemusí scházet. No, bez scházení tohle asi překonat nepůjde. Pak bagatelizoval Pavlovy promluvy o bezpečnosti a sám za sebe dodal, že prezident způsobil v Ankaře ostudu a že se ho na jeho přítomnost chodili ptát členové ostatních delegací. Pro to ale nepřednesl žádné důkazy. Jediný, kdo řekl, že si ze dvou hlav české delegace dělal někdo legraci, byl slovenský prezident Pellegrini. Vzápětí ale dodal, že by bylo nešťastné a nevhodné pro Slovensko, kdyby se k němu slovenská vláda chovala tak jako k Pavlovi ta česká.
Z přístupu je tak patrné, že si z počínání obou TOP světových tenistek vzal inspiraci jen jeden z vrcholných českých politiků, ač na sociálních sítích jim pogratulovali oba. Andrej Babiš se ale v Ankaře dopustil ještě jedné nehoráznosti, ze které se usvědčil sám. V silně emotivním videu na svých sociálních sítích začal křičet, jak si někdo mohl představovat, že by na večeři hlav států s manželkami rozebírali válku? „Byly tam naše manželky a ony mají děti. To jsme měli před nimi řešit zabíjení?“
Ano, pane Babiši, měli. Olena Zelenská, která s vámi u stolu seděla, sleduje už pátý rok, jak její děti nemohou trávit čas se svým otcem. Rusové je totiž chtějí zavraždit. Sleduje, jak více než 350 tisíc ukrajinských rodin marně volá po tom, aby Rusko navrátilo jím ukradené ukrajinské děti, které násilně převychovává v hloubi putinovské říše. Dokonce by se o tom mohl bavit i před Melanií Trumpovou, kdyby na večeři byla, protože i ona měla potřebu napsat Vladimiru Putinovi i Benjaminu Netanjahuovi, aby jejich armády přestaly vraždit děti. Jenže to Andrej Babiš nedokáže. A tak vlastní slabost svádí na ženy. Přitom by se měl před jejich odvahou a kuráží poklonit. Sám se totiž bál v tureckém hotelu s Petrem Pavlem i potkat, a tak se raději schovával za křovím v zahradě. Byl to od něj jako od muže opravdu žalostný výkon. Proto já jako muž vyzývám nás všechny ostatní: Nikdy nepodceňujme ženy. V mnoha ohledech jsou mnohem silnější než my.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu.
