Komik vlivnější než agent KGB. Zelenskyj přestal žádat o svolení a Rusové začali kňourat
Zelenskyj se ukázal být tvrdým oříškem, který se nepodařilo rozlousknout ani Putinovi, ani Trumpovi. Jejich zuby už nejsou, co bývaly. Nejde ani o jejich věk – nepomohla by jim ani umělá čelist. Je jasné, že jeden Ukrajinu nenávidí a druhému je ukradená, ale právě ukrajinský prezident byl katalyzátorem toho, co jsme viděli – jak jsou tito dědkové ve skutečnosti slabí.
Nebudu teď hodnotit Zelenského politická rozhodnutí a reformy, až válka skončí, pak si o tom promluvíme, ale dokud se země brání, je mi jedno, v jaké šaty byla oblečená oběť maniaka. Zelenskyj zůstal v nejtěžším okamžiku v zemi, na což by měl málokdo dostatek odvahy. Mnozí na Západě i v Rusku byli přesvědčeni, že uteče a že nebude schopen čelit Putinovi, Zelenského dokonce přemlouvali, aby opustil Ukrajinu. Zůstal nejen on, ale i celá jeho rodina.
V Rusku Zelenského nazývali všelijak, udělali z něj skoro Drákulu. Ale můj nejoblíbenější argument, který používají hlavně babky u vchodu do domu, je ten, že Zelenskyj je feťák a že určitě prohraje v souboji s judistou Putinem. Na všechny tyhle řeči o tom, že je feťák a že mu na stole nikdy nedojde kokain, kašlu. Pokud mu to pomáhá v boji proti skřetům, ať si klidně sedí s horou bílého prášku na stole jako ve filmu „Zjizvená tvář“.
Trumpa a Putina rozčiluje, že se Zelenskyj ukázal být příliš samostatný. A na sebevědomí ruského prezidenta ještě více doléhá to, že komik srazil na kolena příslušníka KGB. Ti si totiž namlouvají, že jsou silní a mocní, myslí si, že dokážou zlomit kohokoli. V tomto případě se herec ukázal být vlivnější než samotná Lubjanka, kterou všichni v Moskvě obcházejí velkým obloukem. Nejzajímavější je, že ruská propaganda tvrdila, že Zelenského platí Západ a že pouze plní rozkazy nějakých „pánů“ a obětuje tak svou zemi. A vidíme, že Trump během svého druhého funkčního období nedokázal na Zelenského vůbec nijak zapůsobit (stejně jako na Putina). To je pán teda… Putin si myslel, že pokud se mu ukrajinský prezident vzpírá, neodváže se postavit Spojeným státům, ale jak vidíme, Zelenskyj si poradil s oběma a vydržel veškerý tlak.
A zatímco Putina Zelenského nezávislost a neústupnost rozčilují, Trump pochopil, že ukrajinského lídra je třeba respektovat a že s ním už nebude možné jednat tak, jak tomu bylo při prvním setkání v Bílém domě. Stalo se to poté, co Ukrajina převzala iniciativu ve válce. Zároveň si myslím, že Putin zklamal amerického prezidenta. Trump si totiž myslel, že Putin si s Ukrajinou poradí. Místo toho žádá Washington o přímluvu u Zelenského, aby během přehlídky nestřílel.
Putin se stále snaží předstírat, že mu jsou Zelenského prohlášení, útoky na ruská města i nedostatek benzínu úplně lhostejné. Tváří se, že to všechno jsou jen maličkosti a jsou pro něj jako malé smítko v oku, které snadno vyndá. Ale je to jen maska, i když možná má na tváři už tolik botoxu, že jeho skutečné rozčilení prostě nevidíme. Ukrajina však bude vyvíjet ještě silnější tlak, válka se v plném rozsahu vrátí do Ruska a bude zajímavé, kdy Putin budé považovat situaci za kritickou. Zjevně to však nebude ten okamžik, kdy začnou umírat Rusové v důsledku ukrajinských odvetných úderů proti agresorské zemi.
To mi připomíná, jak na samém začátku války zavírali lidi do vězení za jediné slovo „válka“, moc požadovala, aby se používalo slovo „speciální operace“, protože válka je něco rozsáhlého a závažného, zatímco speciální operace je jev rychlý a bezvýznamný. Do vězení zavírali také za slovo „mír“, protože nelze požadovat mír, pokud není válka, ale pouze speciální operace. Tehdy se mu to zdálo jako maličkost, ale po nějaké době už všichni politici vyslovili slovo „válka“.
Totéž se děje i nyní: možná se Putinovi současné údery proti Rusku jeví jako maličkost, ale nakonec se s realitou setká. Zelenskyj (samozřejmě není sám) dokázal to, co se předtím nikomu nepodařilo – vrátil válku zpět do Ruska. Ruská federace zahájila mnoho válek, ale Rusové je na vlastní kůži nezažili a s podobnou zkušeností se setkávají poprvé. A to je teprve začátek. Zelenskyj se v této věci stal prvním a ukázal, že Rusové nejsou tak vytrvalí a velcí, jak si o sobě myslí. Odpověď k nim dorazila teprve před pár měsíci, a už kvílí a chtějí válku zastavit.
Samostatnost vyvolává rozhořčení. Viděli jsme to na reakci Izraele v pásmu Gazy. Politiky rozčilovalo, že Izrael nepožádal o svolení a neptal se, jakým způsobem má na útok reagovat. A všem vyhovovalo, když Zelenskyj žádal o pomoc a svolení k útokům pomocí dodávaných zbraní. Teprve když Zelenskyj přestal žádat o svolení, začali Rusové kňourat a prosit o zastavení války. Ano, díky západní podpoře Ukrajina vydržela a není třeba teď mluvit o nějaké ušlechtilosti – Západ to dělal mimo jiné i kvůli vlastní bezpečnosti, a ne proto, že by byl tak laskavý. Ale z nějakého důvodu, když se Západ pokoušel vyvíjet tlak na Putina, ukázalo se to jako zcela marné.
Stojí za to se nad tím zamyslet a poučit se od Ukrajiny, jak se ve skutečnosti má vyvíjet tlak na agresora. Bez jakýchkoli váhání mohu Zelenského označit za lídra v Evropě – ať mi to Německo, Francie a ostatní státy odpustí (i když možná neodpustí, ale je mi to jedno) –, ale právě Ukrajina má nejzkušenější armádu, zdravotnictví s jedinečnými zkušenostmi, jaké v Evropě nikdo jiný nemá, a znalosti, jak zacházet s diktátory. Tady by se někdo mohl zeptat: a kdo neví, jak s nimi zacházet? Mnozí. Dodnes se v nich snaží vidět lidskou tvář, syčí a bojí se kousnout jako malá koťata. Proto musí Zelenskyj získat bezpečnostní záruky, aby udržel Rusko na uzdě, a Evropa by měla utíkat a prosit Ukrajinu, aby se stala její bezpečnostní zárukou a předala jí své zkušenosti.
Samozřejmě že to, že se Ukrajina brání už téměř pět let, je zásluhou všech Ukrajinců a zejména ozbrojených sil, ale bez kompetentního vůdce se neobejde, on je páteří celé struktury. A tato páteř je u Ukrajiny pevná, zatímco u Ruska už sotva stojí na nohou.
