Vymření teď přímo hrozí milionu druhů. To číslo se ale může výrazně zvětšit, pokud se naše chování nezmění. Kindlmann zmiňuje hlavně ztrátu přirozených stanovišť organismů, roli hraje ale taky třeba klimatická změna. Tvrdí, že už to není legrace, ale lidská přirozenost je zavřít oči před tím, co je nepříjemné.
Ve vyspělých zemích už se prý přístup mění. My k nim ale zatím aspoň v tomto ohledu prý příliš nepatříme. Člověk se podle Kindlmanna chová jako mšice nebo kůrovec. Ti se množí, dokud můžou, sežerou vše okolo a pak přijde pokles. Připravujeme se tím ale o léky, možná i na rakovinu, a zároveň ohrožujeme opylovače a tím i potraviny.
Kindlmann říká, že taková rozšíření kůrovce v Česku, jako je teď, tu nikdy nebyla. Mluví o katastrofě. Sežere podle něj velkou část lesů a nezastaví ho vůbec nic. Dobrými kroky ho můžeme jen zpomalit a zmírnit následky. Skutečné důvody jeho nárůstu jsou ale prý jinde, než si někteří myslí.
Co za kůrovcovou kalamitu v Česku může? Co dělat, aby se neopakovala? Jak je možné zastavit vymírání druhů a jak to bude vypadat, když člověk své chování nezmění? A je varování před vymíráním druhů a klimatickou změnou někdy kontraproduktivní?
