Macháček říká, že v univerzitním prostředí de facto skončil. To, že jde o prezidenta, mu prý do očí nikdo nepotvrdí. Jeho projekty ale při dalších pokusech nepostoupily ani do druhého kola a lidé, kteří o nich rozhodovali, mu odmítali schůzky. Kolegové mu taky třeba vyčítali, že vyznamenání od Zemana vůbec přijal. Historik ale tvrdí, že nelituje a znovu by se zachoval stejně, byla to prý velká čest. Odmítá údajně přistoupit na polarizaci společnosti, kdy se někdo stává nepřítelem kvůli jinému názoru.
Macháček chtěl pokračovat v práci s archivními materiály v Moskvě. Prý není pravda, že nás tam zlý Putin nechce pustit. Tvrdí, že nejde o bezvýznamné téma. Kritika Ruska částečně rozporuje. Vyjadřují se tu k němu podle něj lidé, kteří o něm nic nevědí, a politici říkají věci, které si ani opravdu nemyslí. Kritika prezidenta Zemana je údajně hra. Třeba co se pravomocí, chování a překračování týče, chová se podle Macháčka Zeman stejně jako Masaryk.
Macháček říká, že historické vědě a nejenom jí vládnou klany a ideově spřízněné skupiny. Je to prý malý bahnitý rybník, ve kterém jde o rozdělování peněz. Je taky přirozené, že ony klany vykládají historii tak trochu po svém. Po tom, co vyšel článek o jeho údajných problémech se sehnáním zaměstnání, se mu ozvali další kolegové, kteří zažili něco podobného. Jmenovat je ale radši nechce.
Proč si Michal Macháček myslel, že část zprávy BIS hovořící o proruském vlivu v českém výkladu historie je vtip? Jméno jakého velkopodnikatele se v Česku podle něj nesmí ani vyslovit? Jaký dopad mělo vyznamenání a pochvala od Miloše Zemana na jeho život? A jak se vyrovnává s kritikou?
