Jan Darmovzal: Po pokusech o sebevraždu nám vzali všechno. Zbyla jen tenká matrace, kelímek a lžička
Nejdřív zmizely ručníky, potom i poslední zbytky důstojnosti. Jan Darmovzal, který byl bez důkazů a soudu držen téměř 500 dní ve venezuelském vězení, v Prostoru X popsal podmínky za mřížemi Rodeo I, kde vězni žili měsíce v celách bez čerstvého vzduchu, s minimální hygienou a v konstantním psychickém tlaku, který si vyžádal u některých i tu nejvyšší daň.
Jan Darmovzal popsal, jak po prvních krizových situacích ve věznici přišlo další zpřísnění režimu. „Jak začaly první pokusy o sebevraždy, tak nám vzali vlastně všechno včetně ručníku. Takže kromě tenké matrace, kelímku a plastové lžičky jsme neměli vůbec nic,“ řekl. Popsal také, že se s jedním ze spoluvězňů snažil přežít chvíle, kdy muž ztrácel smysl pokračovat dál. „Když člověk ztratil naději, tak vlastně v té chvíli nebyl nikdo, kdo by ho dokázal přesvědčit o opaku,“ uvedl Darmovzal.
Dva týdny hladovky
Darmovzal popsal i chvíli, kdy se snažil udržet nad vodou svého spoluvězně, který už ztrácel vůli pokračovat. Chtěl mu pomoct získat alespoň krátký kontakt s otcem, a tak společně zvolili krajní formu protestu. „Drželi jsme spolu hladovku. Čtrnáct dní. Snažili jsme se v tom najít smysl. I hladovka je smysl, je to něco jiného, rozbije to rutinu,“ řekl s tím, že telefonát se jim podařilo zajistit.
Jak se v cele dlouhé jen pár kroků vytváří denní rutina, aby se člověk psychicky nerozpadl? Co pro něj bylo nejtěžší? Proč vězni dva dny bouchali do dveří a co následovalo, když dovnitř vtrhli těžkooděnci? Jak vypadala zdravotní péče? Celý rozhovor s Janem Darmovzalem najdete v Prostoru X.
