Bartkovský: Ukrajinci jsou pro některé Čechy málo zubožení. Pomáhat asi máme, až budou všichni mrtví
Sedíte v kavárně nad vejcích benedikt, ale v hlavě musíte mít srovnáno, že za deset minut můžete být po smrti. Tuhle mrazivou realitu popsal v Prostoru X šéfredaktor Reflexu Martin Bartkovský po svém návratu z Ukrajiny. Podle něj je nejděsivější právě to, jak se válečná hrůza mísí s naprostou běžností. „Nejhorší na té Ukrajině je, že se většina míst tváří normálně, jenom s tím rozdílem, že smrt může přijít kdykoliv a kdekoliv. Není tam prakticky místo, které by bylo bezpečné,“ uvedl novinář s tím, že ruské rakety mohou být do deseti minut úplně všude.
Právě tento kontrast mezi zdánlivým klidem a neustálou hrozbou zániku považuje Bartkovský za psychologicky veli náročnou. Ve městech, která na první pohled vypadají jako Praha nebo Brno, totiž neustále probíhá nejen boj o život, ale také vnitřní boj o zachování lidské důstojnosti. „Ta děsivost té války je v té všednosti. Ukrajinci si musí vybrat mezi životem a přežíváním,“ vysvětlil. Popsal situaci, kdy si ve Lvově dáváte snídani v hipsterském podniku, zatímco nad hlavou letí střela s plochou dráhou letu. „Vy sedíte v té kavárně a musíte se vnitřně smířit s tím, že za deset minut ta raketa může přiletět na vaši kavárnu a nic vás před ní neochrání,“ dodal. Bartkovský se před pár dny vrátil z druhé návštěvy Ukrajiny, kde pomáhal s organizací Post Bellum, která mimo jiné pořádá sbírku Paměť národa na pomoc Ukrajině.
Bartkovský také hovořil o paralele mezi nápisy ruských okupantů a komentáři na českém internetu. V osvobozeném Izjumu, kde Rusové vraždili civilisty, po sobě zanechali vzkaz: „Vy jste si to zasloužili, protože jste si žili jako prasata v žitě.“ Novinář k tomu uvedl, že při čtení tuzemských diskusí cítí občas děsivou podobnost. „Já, když čtu ty české komentáře, tak mám pocit, že mi to píšou ti Rusové, kteří dělali tyhle věci v tom Izjumu, že mezi těmi lidmi prostě není rozdíl,“ řekl otevřeně s tím, že nenávist v obou případech pramení ze stejného zdroje.
Podle Bartkovského je největším problémem to, že pro část české společnosti nejsou Ukrajinci v tuto chvíli „dostatečně zubožení“, aby si zasloužili solidaritu. Podle něj tito kritici čekají na naprostou apokalypsu, než uznají potřebu pomoci: „Pomáhat jim máme asi začít, až budou znásilněny všechny ženy, až budou zabiti všichni muži, až budou ukradeny všechny děti do Ruska.“ Českou debatu o Ukrajině podle jeho názoru deformují dezinformace: „Ten internet a dezinformační scéna jsou naším bojištěm… a tam prohráváme.“
A proč zdůrazňuje, že se není možné tvářit, že se nás to netýká?: „Stačí ty rakety jenom o kousek posunout… a můžou letět k nám. A jediné, co mezi námi a jimi stojí, je ta Ukrajina.“ A dodává: „Já nechápu… jak se vůbec může objevit český politik… a říct větu, že to není naše válka.“
Jaké to je, když vám během rozhovoru nad hlavou přeletí balistická raketa Iskander? Co viděl na jednotce intenzivní péče? Jak vypadá nemocnice, která má za sebou desítky tisíc operací, ale přesto jí „chybí úplně všechno“ – a proč se vrchní instrumentářka rozplakala nad nápisem „sterilní“? Pusťte si celý Prostor X s Martinem Bartkovským
