Olšák: Hodinu a půl na velkou? Důstojnost je víc než chůze. Lékař vrací pacientům s ochrnutím kontrolu nad životem
Když se řekne ochrnutí, většina lidí si představí invalidní vozík a touhu znovu chodit. Pro samotné pacienty jsou však často prioritou funkce, o kterých se na veřejnosti příliš nemluví – schopnost se samostatně vyprázdnit nebo obsloužit na toaletě. Rehabilitační lékař Peter Olšák vrací lidem po úrazech míchy naději na návrat k běžnějším rituálům i intimnímu životu.
Peter Olšák zdůrazňuje, že v léčbě nejtěžších stavů je nutné si nastavovat realistické cíle a nečekat zázraky na počkání. Často jsou těmi největšími vítězstvími věci, které zdravý člověk považuje za samozřejmost. „Když by se dala na misku vah obnova vyprazdňovacích funkcí a chůze, tak stále větší polovina pacientů by si raději vybrala tu změnu vyprazdňovacích a intimních funkcí,“ vysvětlil lékař. Upřesnil, že pokud se podaří zkrátit dobu vyprazdňování z hodiny a půl na deset minut, je to pro kvalitu života člověka obrovský posun.
Metoda, která využívá i deseticentimetrové jehly napojené na elektrický proud, budila zpočátku u kolegů nedůvěru, dnes však vykazuje stabilní výsledky u dětí i seniorů. Olšák vzpomněl na pacientku, kterou začal léčit v jejích 78 letech. „Podařilo se to dostat do takového stadia, že ta žena skutečně chodila. Přes sociální sítě mi teď v 87 letech napsala, že stále chodí, takže i po té léčbě se jí stále dobře daří,“ uvedl s neskrývanou radostí. Metoda je navíc bezpečná i pro nejmenší pacienty; lékař potvrdil, že nejmladšímu miminku, kterému aplikoval jehly, byly pouhé dva týdny.
Práce s pacienty po těžkých úrazech vyžaduje také velkou psychickou odolnost a citlivý přístup k očekáváním. Lékař se snaží krotit mediální nadšení ze „zázraků“, ale zároveň přiznává, že emoce jsou součástí jeho práce. „Pokud vám pacient napíše, že se zbavil cévek po 10 nebo 11 letech, tak to s vámi hodně zahýbe, protože si řeknete, že toto skutečně nebylo možné,“ uzavřel Olšák. Jeho cílem zůstává integrovat tuto metodu do standardní rehabilitační péče tak, aby byla pro pacienty finančně i místně dostupnější.
Proč jsou teenageři nesložitější skupinou pacientů a v čem může být přílišná snaha rodičů pro proces uzdravení paradoxně škodlivá? Pro koho a za kolik je tato metoda dostupná? Poslechněte si celý Prostor X s lékařem Peterem Olšákem.
