Pohlreich: Všichni mají plnou hubu demokracie jen do tý chvíle, než má někdo opačný názor. Volit možná půjdu
Zdeněk Pohlreich si nechává otevřená vrátka – volit nakonec možná půjde, ale rozhodnutí padne až na poslední chvíli. „Já si vždycky nechám tu svobodu se rozhodnout do poslední chvíle k tomu, co budu nebo nebudu dělat,“ řekl v Prostoru X. Premiéra Petra Fialu, který jeho původní odmítnutí účasti u voleb označil za hloupost, odbyl slovy: „Já si můžu myslet, že je hloupost spousta jiných věcí, který říká třeba on."
Reakce ve veřejném prostoru na jeho výrok v podcastu Čestmíra Strakatého o tom, že se nezúčastní parlamentních voleb, protože si politickým vývojem nechce kazit náladu, byla podle něj přehnaná. „Myslím, že je to bouře ve sklenici vody. Je to úplně jedno, je to názor jednotlivce,“ zdůraznil s tím, že jeho hlas podle něj nemá zásadní váhu, a vadí mu polarizovaná atmosféra ve společnosti. „Mně už je nanic z politický atmosféry v týhle společnosti, kde se to hraje na úrovni Sparta, Slavie, kde všichni mají plnou hubu demokracie jenom do tý chvíle, než někdo má opačný názor,“ vysvětlil. Podle svých slov proto nechce volit jen proto, aby si z „pultu plného šuntů“ musel vybrat.
Zároveň ale připustil, že volit nakonec klidně může jít. „Já vždycky si nechám tu svobodu se rozhodnout do poslední chvíle k tomu, co budu nebo nebudu dělat a myslím si, že není sebemenšího sporu o tom, že je to moje vlastní a svobodný rozhodnutí,“ uvedl.
Společenský tlak kolem voleb označil Pohlreich za přehnaný a nezdravý. „Mám pocit, že tý politiky je v médiích a v životech strašně moc. Média místo toho, aby komentovala situaci, tak se chovají jako aktivisti a já toho mám prostě plný zuby,“ řekl. Dodal, že respektuje i opačné postoje: „Stejně jako respektuju vaše přesvědčení o tom, že se má chodit volit, tak já bych chtěl, aby vy jste respektovala moje rozhodnutí.“
Na otázku, zda by šel k volbám, kdyby ho někdo zaujal, odpověděl: „Absence pravice mi absolutně zmenšuje výběr. A já, než bych si ze dvou blbejch věcí vybral tu míň blbou, tak spíš inklinuju k tomu si nevybrat nic.“
Co musí být splněno, aby Ano, šéfe! pokračovalo i po právě natočené sérii? Jak vzpomíná na návrat z emigrace, své tvrdé začátky v kuchyni a proč říká, že obor je „na pomezí normálního života a toho blbýho života“? A jak otevřeně mluví o alkoholu a drogách v gastronomii? To vše a mnohem víc se dozvíte při sledování celého záznamu Prostoru X.
