Pro Putina je válka klíčová, protože nebojuje jen o teritorium, ale také o ukrajinské DNA, píše deník The Wall Street Journal a komentátor Jan Macháček s tím souhlasí. Rusko se dlouhodobě potýká s klesající porodností „slovanské bílé populace“, zatímco etnická muslimská menšina a počty obyvatel střední Asie dramaticky narůstají. Čtyřicet milionů podrobených Ukrajinců by tak bylo řešením úbytku pravoslavného elementu a významným příspěvkem k budování státnosti v podobě, jaká ruskému prezidentovi konvenuje – autokratické a netolerantní vůči opozičním názorům. Fakt, že se ruská agrese nepřiblížila ani vzdáleně tomu, jak si ji představoval, je podle Macháčka dobrá lekce pro Čínu i Tchaj-wan. Z války na Ukrajině by se ale měl poučit i Západ.
„Doufám, že jsme se dostatečně poučili v tom, že neslibujeme nesmysly, protože když budeme slibovat nesmysly, tak to může mít katastrofální důsledky, tentokrát možná katastrofálnější, než tomu bylo v roce 2008,“ říká Jan Macháček, komentátor a člen prezidentova externího poradního sboru pro zahraniční a bezpečnostní politiku. Odkazuje přitom na pozvání Ukrajiny a Gruzie do NATO, ke kterému došlo před 15 lety na summitu v Bukurešti a které vzbudilo v obou zemích očekávání. To ale záhy vystřídalo rozčarování, když jim Aliance neudělila Akční plán, který je vnímaný jako předstupeň k plnému členství. „Rusové si to přečetli tak, že to nemyslíme vážně, a naopak Ukrajinci a Gruzínci si to mohli číst tak, že to Západ myslí vážně. A to je asi nejhorší ze všech možných kombinací,“ podotýká. Toho samého v bleděmodrém se pak dopustila Evropská unie v případě Turecka, Severní Makedonie a dalších států jihozápadního Balkánu, které na přijetí čekají už 18 let.
Jasný postoj je třeba zaujmout i k Číně. Prioritou Západu by mělo být vrazit mezi ní a Rusko klín, protože pokud by došlo ke sblížení obou velmocí, tak válka plnohodnotným vítězstvím Ukrajiny neskončí. „Obecně myslím, že pro politiky i státy platí, že jsou trochu jako děti, že se mají chválit, když někdy udělají něco dobrého, protože když je pochválíte, tak je šance, že oni si toho všimnou a příště budou chtít zase pochválit a udělají třeba zase něco dobrého. A pokud je pravda, a já nemám žádné informace od tajných služeb, že Čína zatím nedodává na Ukrajinu zbraně a zbraňové systémy, tak by někdo měl Číňanům říct: Jsme rádi, že tam ty zbraně nedodáváte. A oni na to třeba taky budou nějak reagovat,“ uvažuje nad možnou cestou vedoucí k ukončení konfliktu.
Na místě podle něj není ani odsuzovat všechny nedemokratické formy vlády. „Nemyslím si, že každý autokratický režim na světě je zároveň nebezpečný pro své okolí a že se musíme vypořádávat se všemi autokraty světa, protože všichni dříve, nebo později skončí jako Putin a napadnout své okolí. A i kdyby nemohli napadnout své okolí, takse do nich musíme pustit se stejnou vervou. Historicky platilo, že státy mají svoje zájmy, nebo respektive by to mělo platit pro celý Západ a atlantický prostor, že má taky svoje zájmy. Kdybych uvedl příklad, tak třeba obrana Tchaj-wanu za pomoci Ameriky není možná bez toho, že budete mít na své straně Filipíny, ať už tam bude vládnout kdokoliv, to prostě není z vojenského pohledu vůbec řešitelné. Takže nevyhlašujme současně válku všem diktátorům a autoritářům světa, některé prostě realisticky můžeme mít na své straně, protože to jinak nejde,“ poukazuje na důležitost konstruktivního dialogu. Tomu je nakloněn i Macháček a nebude se bránit, pokud se stane spojkou mezi prezidentem Petrem Pavlem, který si ho vybral do týmu externích poradců, a šéfem opozice Andrejem Babišem, k němuž má blízko coby předseda správní rady jeho think-tanku.
Jaké dva scénáře dalšího vývoje války na Ukrajině se mu rýsují? Co by mohlo zlomit vaz Volodymyru Zelenskému? O čem velmi pravděpodobně jednal americký ministr zahraničí Antony Blinken s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem? Nebo jak finančně lukrativní je nabídka stát se externím poradcem Hradu? Na tyto a další otázky odpovídal Jan Macháček, člen externího poradní sboru prezidenta Pavla, šéf správní rady Institutu pro politiku a společnost, což je think-tank spjatý s hnutím ANO, a taky komentátor Lidových novin.
