„Nesmíme se upínat na to, že válka skončí touto ofenzivou,“ upozorňuje Jan Ludvík, bezpečnostní analytik z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podle něj se dá předpokládat, že útočící Ukrajina utrpí velké ztráty, ostatně utrpěla by je každá armáda, která by nepřítele nedokázala mnohonásobně překonat v technologiích, výcviku i početně. To se podařilo USA v Iráku, kde byl poměr ztrát 1:100. V probíhajícím konfliktu je to z hlediska techniky 1:2 v neprospěch Ruska, což jeho drtivé porážce nenahrává. Jako nejpravděpodobnější scénář se proto jeví ten, že Ukrajincům se podaří postoupit, ale jen o pár kilometrů, tam se fronta na zimu zastaví, a příští rok se boje rozběhnou znovu.
Za méně realistickou, nikoli však vyloučenou považuje bezpečnostní analytik Jan Ludvík možnost, že by vyhráli Rusové. „Rozhodně to není pravděpodobné v té variantě, kterou si Rusko představovalo na začátku války, a to, že si podmaní celou Ukrajinu a dosadí tam nějakou loutkovou vládu. Ale pořád ještě může zvítězit tím způsobem, že se ukrajinská armáda příliš vyčerpá, ztratí podporu Západu a nebude třeba schopna udržet hranice těch ukrajinských oblastí, které byly anektovány. To znamená ještě v Donbasu, Luhansku a Záporoží postoupí Rusko dál a potom ten konflikt v podstatě zamrzne za nějakých podmínek, které pro něj budou vlastně docela výhodné,“ bere v potaz nepříliš diskutovanou predikci dalšího vývoje.
Důvod k přehnanému optimistu nedává ani fakt, že je jednodušší se bránit a že Rusko se na protiofenzivu velmi dlouho připravovalo. „To, co tam postavilo, je dobře navržená obrana. Jestli se dokáže zároveň moderně, efektivně bránit, tak to se ještě bude ukazovat v dalších dnech. Teoreticky je moderní a my to i víme, že ruská doktrína není hloupá. To je to, co jsme vždycky četli v ruských vojenských časopisech, kde probíhala debata mezi ruskými odborníky o tom, jak by měla ruská vojenská doktrína fungovat. Ona je ‚up to date‘, je v pořádku, ale viděli jsme, že ji Rusko není schopno úplně perfektně přenést na bojiště,“ poukazuje na agresorova slabá místa.
Na vlastní limity ale naráží i ukrajinská armáda. „Západní pomoc je pro ně trošku darem a prokletím zároveň. Oni potřebují postoupit, potřebují nám to dokázat. Je to i trochu důsledek jejich vlastní informační strategie, kdy potřebovali přesvědčit Západ o tom, že ta pomoc má smysl pomocí informačních operací. Ale v nějaké chvíli musíte ty informační operace potvrdit realitou,“ říká s tím, že po prvotním nekritickém vnímání situace už se zorientovala i média a jsou schopna kvalitního zpravodajství a realistického pohledu na dění na frontě. A z Ludvíkova osobního předpokladu vyplývá, že se ve vojenské žurnalistice budou moct ještě dlouho zdokonalovat.
V čem spočívá ruská obrana? Jak se v průběhu času změnilo bojiště? Jakým trikem lze v moderní válce uspět? Nebo kde udělali Rusové chybu? Na tyto a další otázky odpovídal Jan Ludvík z Katedry bezpečnostních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
