Řídíme se trestním řádem z roku 1961, který je poplatný době svého vzniku a jehož primárním účelem je najít a potrestat viníka. Jenom o zločinu a trestu by ale podle Petry Masopust Šachové trestní řízení být nemělo. „Vedle toho má sloužit k tomu, aby napravovalo způsobenou újmu, aby dokázalo reagovat na potřeby oběti a motivovalo a podporovalo pachatele k přijetí odpovědnosti,“ je přesvědčená předsedkyně Institutu pro restorativní justici a upozorňuje, že k vypořádání se s trestným činem je často potřeba víc než vyslechnout soudní rozsudek. Restorativní programy, které k nápravě poškozených mezilidských vztahů směřují, přitom nemusí nutně vést k odpuštění. Úlevou může být i přestat nenávidět.
Čtyři roky se budil s nenávistí, která ho přestala sžírat až ve chvíli, kdy se rozhodl promluvit s vrahem svého dítěte. Odpustit mu nedokázal, ale postupně dospěl k tomu, že nemusí nenávidět, popisuje Petra Masopust Šachová na konkrétním případu přínos restorativní justice. Právě asistovaný dialog mezi obětí a pachatelem je jedním z nástrojů, z nichž vycházely první restorativní programy, které byly v 90. letech formulovány v ucelený koncept. Prvotní idealistické představy vystřídalo vystřízlivění a dnešní pojetí usiluje o optimální kombinaci retributivního a restorativního přístupu. „Role trestu i našeho vnímání v jiných kontextech, nejenom v trestní justici, se proměňuje a myslím, že je to něco, co dává smysl, i když se to na první pohled může zdát těžké a je to běh na dlouhou trať, protože mluvíme o celkovém vnímání společnosti a jejích postojích k těmto tématům,“ říká odhodlaně.
Proces změny registruje předsedkyně Institutu pro restorativní justici i na základě reakcí svých kolegů. „Když jsem ten pojem používala v právní komunitě před 10 lety, reakce byly o dost jiné. Z pozice lehkých úsměvů a toho, že je to nějaký sluníčkový koncept, kterým se tady vůbec nebudeme zabývat, už to došlo do další fáze, kdy řada lidí v právní praxi i na akademické úrovni ten pojem zná a nějakým způsobem s ním začíná počítat,“ popisuje současný stav a dodává, že standardně v tuzemském prostředí s principy restorativní justice pracuje například Probační a mediační služba.
Zapojení do restorativních programů je dobrovolné a nejdelší část jejich realizace spočívá v přípravě. Je běžné, že čím závažnější je újma, což nutně nemusí znamenat závažnější trestný čin, je potřeba víc času. Někdy jsou to měsíce, někdy roky než dojde na společné setkání. „Pro ty, kteří tak učiní, je to příležitost transformovat tu zkušenost, která je do toho bodu dovedla, ať už je to oběť a její příběh, nebo pachatel,“ vysvětluje Masopust Šachová s tím, že každý případ má svá specifika, která nemusí být očividná. „S dovolením svého kolegy soudce používám jednoduchý případ z jeho soudní síně, který se týkal krádeže peněženky. Na to máme určitá pravidla, jak procesní, tak jaký trest uložit. Šlo o mladého muže, který peněženku ukradl, a starší paní, které byla odcizena. A soudce se té paní ptal: ‚Co vás vlastně na tom nejvíc zasáhlo? A ona v soudní síni řekla tomu pachateli: ‚Mně je úplně jedno ta peněženka, mně jsou jedno doklady a peníze, ale já jsem v té peněžence měla poslední fotku své zemřelé dcery a žádnou jinou nemám.' A vlastně v tu chvíli teprve ten člověk pochopil, že to není jedna obyčejná peněženka, že prostě každá peněženka má nějaký svůj příběh,“ poukazuje na další rozměry i zdánlivě banálních trestních činů, které by neměly být přehlíženy.
Jakým způsobem mohou být restorativní programy uplatněny v případech, jako je ten s exposlancem Dominikem Ferim? Měl by pachatel, který se zapojí do restorativního programu dostat nižší sazbu? Proč není trest dostatečně odstrašující? A kdo by měl mít restorativní přístup jako nedílnou součást své profese? Na tyto a další otázky odpovídala předsedkyně Institutu pro restorativní justici Petra Masopust Šachová, která bude o přínosu restorativní justice mluvit i na konferenci TEDxNárodní, jejíž letošní ročník nese podtitul Future of Humanity, a bezmála dvě desítky českých i zahraničních řečníků se v něm podělí o svou vizi budoucnosti napříč společenskými i vědními tématy.
