Úředníci jakoby trpěli kolektivní ztrátou paměti, zatímco rybáři mají vše detailně zdokumentováno, popisuje výslechy svědků v kauze otrávené Bečvy reportérka Zuzana Vlasatá. Ta se případem zabývá ode dne, kdy došlo ke kontaminaci řeky kyanidy a šestimocným chromem, tedy od 20. září 2020, a přiznává, že překvapit už ji může máloco. Pět dní po úhynu 40 tun ryb se exministr životního prostředí Richard Brabec dušoval, že „najít zdroj znečištění bude otázkou hodin“. Nestalo se. Nutnost ekologickou katastrofu vyšetřit a přijmout opatření, která by bránila podobnému selhání úřadů, akcentovala před volbami i koalice Spolu. Po nástupu k moci nezměnila nic. Výsledkem je podle Vlasaté nesmyslná obžaloba firmy Energoaqua, kterou soudkyně sice vrátila k došetření, ale neuspěla.
Viník jedné z největších ekologických katastrof v novodobé historii České republiky zůstává po více než dvou letech stále neznámý. Probíhající soud v kauze Bečva by sice měl 15. března pokračovat hlavním líčením, ale Zuzana Vlasatá považuje obžalobu, za kterou si státní zástupce „hodně stojí“, za nepřesvědčivou. Obviněná rožnovská čistírna Energoaqua do řeky prokazatelně vypouštěla odpadní vody neodpovídající standardům, a tak se nabízelo ukázat na ni. Možná aby se odvedla pozornost, myslí si reportérka Deníku Referendum, která případ dlouhodobě sleduje spolu s kolegou Jakubem Patočkou. „Existuje svědek, který na kontroverzním úseku mezi Energoaqou a místem, kde začaly ryby toho osudného dne v neděli 20. září 2020 hynout, celé dopoledne rybařil. Tedy ve chvíli, kdy už ryby hynuly, jemu se dařilo a neviděl tam žádnou mrtvou rybu. A je to člověk, kterého policie doteď nevyslechla. Oznamovatele havárie Stanislava Pernického, také rybáře, třeba policie vyslechla tehdy až 42 dní po té otravě,“ pozastavuje se nad průběhem vyšetřování.
Kritická je i k reakci policie na odhalení, že ve valašskomeziříčské chemičce Deza krátce před tragédií došlo k nehodě. „Přišli jsme se zjištěním, že v noci před tou otravou byla v Deze jakási havárie, při níž unikla látka z tzv. kaustifikační jednotky do dešťové kanalizace. Deza sveřepě trvá na tom, že do té dešťové kanalizace unikla soda. Sodu můžete používat třeba v kuchyni na čištění, nebo je to de facto kypřicí prášek. Nicméně to, čemu v Deze říkají soda, je ve skutečnosti černá smradlavá tekutina, z toho bych nikomu bábovku nepekla. Objem několika kubíků této látky, kterou jsme získali, a vzorek nechali v laboratoři analyzovat, obsahuje fenoly, kyanidy, spoustu jiných věcí, a unikl také do dešťové kanalizace. Policie se tím zabývala až po našem odhalení. Náš dojem je, že se tím zabývali málo,“ netají se svým názorem.
Pozitivně novinářka nehodnotí ani práci dalších kompetentních osob a orgánů. Práci České inspekce životního prostředí označuje za selhání na celé čáře, někdejší ministr Richard Brabec podle ní dělal ramena a pro jeho nástupkyni, dnes už také exministryni, Annu Hubáčkovou se otrávená řeka stala politickým tématem, se kterým usilovala o hlasy voličů, záhy po volbách, ale na své sliby zapomněla. Za ještě závažnější ale Vlasatá pokládá fakt, že stát se ze série chyb nijak nepoučil. „Reálně se změnilo nic. Tady by se měl opravdu velmi posunout vodní zákon, měly by se vytisknout nějaké metodické manuály, jak postupovat správně v případě takové vodní havárii, a rozdistribuovat na všechny vodoprávní úřady, to znamená na všechny odbory životního prostředí. Měli by se vyškolit úředníci, jak mají postupovat, aby se příště nemohli vymlouvat jeden na druhého: ‚My jsme nevěděli, my jsme neměli… To víte, byla neděle po obědě, všichni jsme si chtěli dát šlofíčka,“ říká. Chápe přitom, že se vládní koalice musela potýkat s důsledky války na Ukrajině i ekonomickou krizí, ale na to konto dodává: „Neříkejte mi, že v celé budově ministerstva životního prostředí nejsou lidé, které můžete pověřit nějakými úkoly. Tam nepochybně dneska sedí dost mladých lidovců, kteří takhle dělají prsty (v založených rukách napodobuje palci mlýnek – pozn. red.) a přitom by se mohli třeba něčím zabývat.“
Proč krajský soud žádost soudkyně o došetření zamítl? Jak to podle ní vypadalo na místě v den, kdy se řeka stala toxickou? Co ví o prosincové sebevraždě vedoucího provozu společnosti Energoaqua? Jaké další informace v soudním spisu chybí? A věří ještě vůbec, že bude někdy případ zdárně uzavřený? Na tyto a další otázky odpovídala Zuzana Vlasatá, reportérka Deníku Referendum, která téma otrávené Bečvy sleduje dlouhodobě spolu s kolegou Jakubem Patočkou. Jejich texty si můžete přečíst zde.
