nahoru

Prostor X

Ženy čelí předsudkům od narození, mateřství znamená kariérní stopku, říká feministka Homfray

Čestmír Strakatý 22. listopadu 2022 • 06:00
Video se připravuje ...
Prostor X: Rozhovor s Šárkou Homfray
• video: 
Videohub

Společenské nastavení a převládající stereotypy staví podle Šárky Homfray ženám do cesty řadu komplikací a zbytečných těžkostí, které musí během života překonat. Na start pomyslné překážkové dráhy se přitom staví ještě předtím, než se narodí. Vůbec nejtěžší úsek trati na ně čeká během mateřství, které představuje prakticky kariérní stopku. Volba délky rodičovské je totiž jen iluzorní. Realita je taková, že najít během ní osvíceného zaměstnavatele, stejně jako zařízení pro děti do tří let, není tak jednoduché. Neférový systém podle publicistky, právničky a odborářky pak probouzí v ženách vztek. Aby nezůstalo jen u něj a prvotní negativní emoce mohla podnítit pozitivní změnu, je potřeba na nerovnost poukázat. To je i cíl její knihy "Proč jsme tak naštvané?".

Že lze čtyřiadvacet esejů, které jí v říjnu souborně vyšly pod názvem Proč jsme tak naštvané?, označit za feministickou literaturu, nemá Šárka Homfray důvod popírat. Na genderové rozdíly upozorňuje dlouhodobě, ačkoli se kvůli tomu stává terčem nevybíravých komentářů. „Setkávám se s tím, s čím se setkává celá řada veřejně působících žen. To jsou útoky na vzhled, různé podoby fatshamingu, názory na to, jak vypadá můj rodinný a sexuální život, které vychází z toho, že mě někdo vidí na nějaké fotce a hned si udělá názor, jak to asi v mém životě musí vypadat, a to mi všechno sdělí, včetně doporučení, že kdybych si tohle vyřešila, tak nemusím otravovat lidi nějakou naštvanou knížkou a všichni budou spokojení,“ přiznává s nadhledem, který nad hejty časem získala.

Obviňována bývá nezřídka i z toho, že nenávidí muže. „Ta představa, že feministky nesnáší muže a z žen dělají oběti, je něco, co nevychází z reálných podkladů. Vychází to z nějakých dojmů,“ vyvrací jeden z mýtů, stigmat a tabu, které ženské hnutí provází od počátku jeho vzniku a v České republice stále přetrvávají. „Můžeme se bavit o tom, jestli některé ‚historické směry‘ feminismu nejsou v dnešní době už do značné míry u nás překonané, a některé z nich skutečně jsou. Ale nemůžeme říct, že bychom v současné společnosti pro artikulaci problémů a jejich prosazování feminismus nepotřebovali. Pořád je užitečný, i tím, jak se sám dál vyvíjí, tak nám poskytuje zase nové pohledy. Reaguje na vývoj společnosti, na to, jak třeba dřívější nerovnosti nemizí, nebo se naopak vytváří či prohlubují nové,“ říká Homfray.

První odlišnosti se podle ní začínají projevovat už v prenatálním období, kdy se rodiče rozhodují, jakým způsobem přistoupí k výchově své dcery. Další se pak už jen nabalují s nástupem do vzdělávacího systému, v ekonomicky produktivním věku, kdy vzniká tlak na partnerství a rodinu. A úleva od všudypřítomných očekávání paradoxně nepřichází ani ve stáří. „Celý život pečujeme, očekává se, že budeme kromě dětí, o které bychom měly pečovat do poměrně vysokého věku, ještě opečovávat celé své okolí, včetně našich stárnoucích rodičů, říká se tomu fenomén tzv. sendvičové generace. A ve chvíli, kdy ženy dospějí do určitého mladšího seniorského věku, tak zjistí, že po celé té životní dráze, a potom, jak se snažily pracovat, nějakým způsobem fungovat, jak pečovaly o své rodiny, že mají nízký důchod, nebo že by ještě rády pracovaly a už o ně třeba není zájem,“ popisuje tuzemskou realitu.

Řešení vidí autorka knihy ve větším zastoupení žen v politice a akcentování tématu ve veřejné diskuzi. „To, jak vypadá politická reprezentace jako celek, tak do jisté míry určuje, jakou oni mají životní zkušenost a co jim může, nebo nemůže připadat důležité. A proto je tedy úkol zejména pro tu nejširší voličskou základnu, aby své požadavky vysílala o něco intenzivněji a v ideálním případě, jak říkají některé moje politicky angažovanější kamarádky: Měli bychom kandidovat, kandidovat a kandidovat!,“ má jasno o tom, jak se posunout v před a čím oslabit vliv konzervativních křesťanských i jiných náboženských skupin, tzv. narativu zkaženého západu nebo tendencí zachovávat přežité status quo.

Proč není současné nastavení problematické jen pro ženy, ale i pro muže? Co znamená být českou feministkou a jaké má ambice? S jakými genderovými tlaky má osobní zkušenost? A bude se sama politicky angažovat? Na tyto a další otázky odpovídala publicistka, právnička a odborářka Šárka Homfray.

Rozhovory Prostoru X můžete nově sledovat i bez reklam. Využijte Premium+>>>




Zastavte drahotu s PREMIUM+


Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.