Čip se ve skutečnosti skládá ze dvou částí: první se do nosu zavede antigenním testem, druhou obsahuje vakcína, jejíž aplikací do sebe všechno zapadne jako puzzle, čímž se výrobce očkovací látky netají, protože technologii nazývá jako Matrix-M adjuvant. I takové výjevy zachycují ve svém novém dokumentu Vít Klusák a Marika Pecháčková a připomínají realitu, kterou jsme ještě nedávno žili. Na jedné straně konspirační teorie zatvrzelých antivaxerů, bouřlivé diskuze odborníků nebo marná snaha policistů přimět opilé bezdomovce nasadit si umolousané roušky, na druhé bezmoc lékařů nad narůstajícími počty mrtvých a důvtip těch, kteří chtěli „jen“ zůstat výkonní, nebo aspoň solventní. To všechno je Velké nic, dokumentární tragikomedie o českém pojetí pandemie Covid-19.
Je na uvedení celovečerní dokumentární tragikomedie o tom, jak Češi žili a prožívali pandemii, příliš brzy, nebo už moc pozdě? Odpověď se její tvůrce Vít Klusák rozhodl najít na testovacích projekcích. „Publikum se nesmírně chytlo a ty nejčastější reakce byly: Měl jsem nulové očekávání, protože mě covid vlastně už nezajímá, vždyť se o tom všechno řeklo, ale takhle jsem to neviděl, pronikli jste do míst, ukázali jste mi souvislosti, situace a totální bizáry, o nichž jsem neměl vůbec tušení,“ sdílí zpětnou vazbu, které se mu zatím dostalo od zhruba třech stovek diváků.
O poznání menší zaujetí projevili ti, které v průběhu dvouletého natáčení žádal o finanční podporu a kteří ho odbývali s tím, že všechno rychle pomine a že musel spadnout z višně, když chce točit černobíle. Nespadl a točil. Výrobce injekčních stříkaček o peníze žádat nechtěl, a tak použil finanční prostředky, které vydělal jeho předchozí snímek V síti. Audiovizuální techniku měl přitom paradoxně lepší než kdykoli předtím, půjčovny byly totiž v době lockdownu profesionálního vybavení plné. „Mohli jsme si půjčit kameru, která normálně stojí na den asi 60 000 a na kterou se točí americké velkofilmy. Plnili jsme si trochu sny a vozili jsme kufry těch objektivů, co stojí další miliony, furt jsme měli hrůzu, aby nám to nikdo nečajznul. A tak jsme tomu filmu vdechli velmi atypickou vizualitu takového jako dokumentárního velkofilmu,“ popisuje. Od toho, aby se Velkému nic dostalo i adekvátní postprodukce, hudebního doprovodu, což v praxi znamená vykoupení práv ke skladbám od Antonína Dvořáka, Arama Chačaturjana a Johannese Brahmse, a v únoru 2023 vstoupil do kinodistribuce, dělí režiséra pár set tisíc. Čtvrtinu už prostřednictvím dárcovské platformy HitHit vybral a věří, že do 3. listopadu se mu podaří získat cílovou částku celou (sbírka běží tady).
Kromě dokumentární tvorby láká Klusáka i hraný film. Konkrétně thriller inspirovaný životem Andreje Babiše mladšího. „Vnímám ho jako hypercitlivého kluka, který byl držený ve zlaté kleci, která mu v něčem pomáhala, ale vlastně mu nedovolila jít do světa a žít svůj plnohodnotný vlastní život. Je to prostě hrozně smutný příběh a on bude muset vynaložit obrovské úsilí, aby tohle překonal, aby tuhle svěrací kazajku rozlomil,“ myslí si. Že by součástí scénáře měla být i konfrontace syna a otce při loňském zahájení volební kampaně hnutí ANO v ústeckém zámečku Větruše, které se stal svědkem a dokumentoval ji na mobil, odmítá. „My jsme sami měli pocit, že jsme v něčí inscenaci,“ přiznává a dodává, že dodnes ho mnozí vyzývají, aby řekl, jak to všechno bylo. A tak to v Prostoru X detailně popsal.
Jaké úsměvné momenty film Velké nic zachycuje? Kdy váhal, jestli kameru nechat zapnutou? Proč trval na tom, že snímek natočí černobíle? Má coby dokumentarista v plánu nějak reagovat na válku na Ukrajině? A co všechno mu Andrej Babiš mladší o svém životě během jejich schůzek nad scénářem řekl? Na tyto a další otázky odpovídal režisér Vít Klusák.
Pokud vás rozhovor zaujal a chcete jeho tvůrce podpořit, hlasujte pro Prostor X v anketě Křišťálová Lupa – kategorie Online video: zde.
