Slavný loutkář, ilustrátor, malíř a režisér animovaných filmů Jiří Trnka (24. 2. 1912–30. 12. 1969) měl přímo renesanční nadání. „Nejsem příliš talentovaný, u mne je důležitější soustředění a práce s nápadem,“ říkal přitom o sobě. „Na svůj talent nesázím. Předělávám, přepisuji a spoléhám na to, že odvedu dobrý průměr.“
Jiří Trnka se narodil 24. února 1912 v plzeňské dělnické čtvrti Petrohrad. Od dětství navštěvoval loutkové divadlo Josefa Skupy a už jako jedenáctiletý se stal členem souboru. Duchovní otec loutek Spejbla a Hurvínka, Josef Skupa, ho navíc učil kreslení na reálce. „Nebýt Skupy, byl by ze mne možná malíř, ale nikdy ne loutkář a divadelník,“ vzpomínal Trnka později. „Neprůbojný Jiří mluvil tiše a nikdy se hlasitě nesmál. Manžel ho měl moc rád a říkal mu Trnčí,“ pamatovala si Jiřina Skupová.
Dřevěné divadlo
Když začala hospodářská krize, Jiřího otec zavřel svou klempířskou dílnu a talentovaný student opustil školu, aby přispíval do rozpočtu rodiny coby soustružník dřeva či prodavač. Nicméně ve svém volnu nadále vyráběl ve Skupově divadélku loutky a navrhoval scény. A byl to principál Skupa, kdo tehdy rozhodl o osudu sedmnáctiletého mladíka. Navštívil jeho rodiče a přemluvil je, ať mu dovolí studovat v Praze Uměleckoprůmyslovou školu. Otec byl proti, ale nakonec souhlasil, ovšem pod jednou podmínkou: chlapec si při studiu musí na živobytí vydělávat sám. Jiří v tom problém neviděl, s pomocí kamaráda a novináře Karla Šlaise-Kovala začal přispívat kresbami do novin i časopisů. Pro Skupu předělal loutku Hurvínka a nově vytvořil Máničku i Žeryka. O prázdninách navrhoval hračky v rokycanské továrně Hamiro.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
