Poprask o finále Bílého lotosu: Co znamenal incest, kdo se probudil a kdo umřel?
Třetí sezóna seriálu Bílý lotos je za námi. „Konečně,“ říká Hana Trojánková v podcastu Poprask, již poslední epizoda nudila. Šimon Holý si finále docela užil, ale nemůže se přenést přes některé nelogičnosti scénáře. Poslechněte si mega epizodu podcastu o popkultuře nejen o Bílém lotosu, ale také o seriálu Studio nebo o revenge porn v realityshow Real Housewives of Atlanta.
Hanka se s recenzí sedmého dílu seriálu Bílý lotos, který se odehrává v luxusním resortu na thajském ostrově, nepárala: „Mně to připadalo jako z nějaké návodové knihy Buddhismus 101. Jako by si režisér, scenárista a producent Mike White řekl, že chce Američanům předat nějaké myšlenky východního náboženství, ale musí to tím pádem zjednodušit, co nejvíc to jde.“
Velkým tématem Poprasku byla bohatá pětičlenná rodina Rattlifových, která do hotelu Bílý lotos přijela, aby prostřední dcera Piper mohla napsat svoji diplomku právě o místním buddhistickém guruovi. Nakonec je všechno trochu jinak a rodiče i tři sourozence čeká týden bez mobilních telefonů, zato s mnoha „zajímavými“ zážitky. Hančinou nejoblíbenější postavou se stal nafoukaný „profesionální syn“ Saxon, kterého hrál Patrick Schwarzenegger, a má svéráznou teorii o dějové lince s incestem, jíž je Saxon součástí.
Šimon se nejvíce napojil na postavu Laurie, která se do hotelu Bílý lotos vydala se svými dvěma dlouholetými kamarádkami. „Pro mě byla řeč herečky Carrie Coonové finále toho seriálu, škoda, že to tak opravdu nebylo.“ Coonová v rozhovoru pro časopis Harper’s Bazaar prozradila, že ze seriálu vypadla po vítězství Donalda Trumpa dějová linka s jejím dítětem, které řeší genderovou identitu, konkrétně svou nebinaritu.
„Je zvláštní, že se tohle stalo, stejně jako je zvláštní, že Mike White, který často rozhovory nedává, vystoupil zrovna v podcastu konzervativního homosexuálního podcastera Andrewa Sullivana, kde o některých zápletkách se sexuálními preferencemi hovoří způsobem, jenž se považuje za zastaralý už od osmdesátých let,“ říká Šimon. Vadily mu také nevýrazné thajské postavy, které se nedají srovnat s ikonickými Italkami v druhé sezóně. Na jedné straně je pasivní zaměstnanec hotelu Porchai, který právě řeší, jak vykonávat pořádně povolání hlídače v souladu se svou nenásilnou vírou. Na straně druhé vidíme bangkocký noční život, thajský box nebo hadí show, ovšem thajská kultura a společnost je vždy spíš kulisou.
Zobrazení thajské společnosti v seriálu kritizovala pro deník Guardian i Rachel Harrisonová, profesorka thajských kulturálních studií na Univerzitě Soas v Londýně. Ve sloupku upozornila na typické zjednodušení, v němž západní svět Thajsko vnímá: „Je to místo magické východní spirituality a také místo pro hřích, sex a drogy.“ Pokud se na Thajsko díváme touto perspektivou, je potom těžké vnímat celkovou složitost thajské kultury, tvrdí Harrisonová.
