Jezdec formule 1 Sebastian Vettel před závodem v Maďarsku

Jezdec formule 1 Sebastian Vettel před závodem v Maďarsku Zdroj: ČTK

Sebastian Vettel
Sebastian Vettel
Sebastian Vettel s týmovými kolegy na prohlídce trati v Rakousku
Čtyři tituly mistra světa má na kontě Němec Sebastian Vettel, ale pro svou publicitu nedělá vůbec nic
Lewis Hamilton
10
Fotogalerie

Proč za lidská práva bojují sportovci jen tam, kde už je „vyhráno“?

O víkendu se jel závod Formule 1 na maďarském Hungaroringu. Hvězdy formule Lewis Hamilton a Sebastian Vettel se před závodem distancovaly od nového maďarského zákona, který omezuje „propagaci homosexuality a transsexuality.“ Letos ale mají za sebou závody v zemích, které jsou k LGBT daleko méně tolerantní než Maďarsko, a tam se se o problematice nevyjadřovali.

Už nedávný fotbalový šampionát přinesl spoustu politických gest reagujících na dění v Maďarsku. Po schválení kontroverzního zákona se reklamní bannery na stadionech (s výjimkou Petrohradu a Baku) zbarvily do duhy, a to včetně loga čínského Tiktoku nebo taky Socaru, státní firmy totalitního Ázerbájdžánu. Několik týmů podpořilo LGBT hnutí také duhovou kapitánskou páskou, i visačky na medailích pro vítěze EURA byly duhové.

To vše se sčítalo s už pravidelným poklekáváním na podporu Black Lives Matter. Často zaznívala kritika, že během šampionátu v Rusku nikdo tamní LGBT komunity nepodpořil, už příští zimu se navíc chystá mistrovství světa v Kataru, kde je homosexualita stále zakázaná. Tento schizofrenní přístup se po fotbale objevuje i v dalším sportu – formuli 1.

Sport versus politika

Teď už tedy zpátky k formuli a víkendovému závodu. Nejprve Lewis Hamilton ve čtvrtek podpořil LGBT komunitu v Maďarsku vzkazem na Instagramu: „Pro všechny v této krásné zemi Maďarsku: Před velkou cenu o tomto víkendu chci vyjádřit svou podporu těm, které zasáhl vládní anti-LGBTQ+ zákon. Je nepřijatelné, zbabělé a dává to špatný příklad, když lidé u moci navrhují takový zákon,“ napsal Hamilton a ještě vyzval Maďary, aby sexuální menšiny podpořili v referendu o zákoně, jež má v Maďarsku proběhnout na začátku nového roku. Referendum bylo vypsáno právě na základě negativních reakcí ze zbytku Evropy a podle Orbánovy vlády má Maďarsko podpořit proti „útoku Bruselu.“

Následně se ke kritice přidal i čtyřnásobný mistr světa Sebastian Vettel. Na před-závodovou tiskovku dorazil v teniskách s pruhem duhy a rovněž zkritizoval maďarskou vládu: „Každý by se měl svobodně rozhodnout, jak žít, to by měl být základ všeho. Považuji za ostudu, že země, která je součástí Evropské unie, přijde s takovýmhle zákonem,“ komentoval zákon Vettel. Na závod pak nastoupil v duhové kombinéze a s duhovou rouškou.

Samotný fakt, že se sportovci vyjadřují k politice, samozřejmě není překvapující a ani by neměl znamenat žádný problém, ostatně vyjadřovali se k ní vždycky a často zastávali o něco radikálnější politické proudy (třeba Diego Maradona podporující Fidela Castra) než Vettel a Hamilton. Podstatné na tom je, kde tyto názory vyjadřují a kde raději ne.

Vždycky v mainstreamu

Jen během této sezony už se závody formule odjezdily v Bahrajnu a Ázerbájdžánu, kde na rozdíl od Maďarska neexistuje institut registrovaného partnerství a nekonají se pravidelně desetitisícové pride pochody. Vettel a Hamilton se však LGBT komunit v těchto státech nezastali. To je jako by zmíněný Maradona prosazoval socialismus jen na Kubě a ve východním bloku. Do konce roku je čekají ještě mimo jiné Velké ceny Ruska, Turecka, Saúdské Arábie a Abú Zabí, tam všude by podpora LGBT lidí od hvězd světového sportu stála za to.

U Vettela a Hamiltona se jen zrcadlí přístup známý u velkých korporací, které taky používají v různých zemích různé reklamy. Samozřejmě ty propagující rovnost a práva sexuálních menšin najdete jen v Evropě a severní Americe, kde se pro podobné kampaně vžil pojem virtue signalling (mávání ctností). Zkrátka velký korporát, ať se tváří sebešlechetněji, bude vždy sledovat hlavně profit a tomu přizpůsobovat ctnosti, kterými zrovna v dané zemi zamává. Někde to bude diverzita, jinde tradiční rodina. To, co se tváří jako boj za vlastní přesvědčení, je většinou naskakování na lokální mainstream.

Často opakovaná fráze „politika do sportu nepatří“ zní v poslední době už jen jako naivní stesk po starých pořádcích. Je jasné, že se ze sportu stala jedna z bojových front kulturní války a na politická gesta na hřištích a závodním okruhu si budeme muset zvyknout. Asi nezbývá než si přát, aby častěji mířila tam, kde je to nejvíce potřeba.