Elizabeth v roce 1722 vyzvala na souboj jinou ženu, která ji údajně urazila, pomocí inzerátu, který sliboval jediné pravidlo - obě ženy budou v pěstech držet minci, což jim zabrání tahání za vlasy a dloubání do očí. Boxování v té době vypadalo spíše jako pouliční rvačka - chyběl ring, rukavice, sportovní úbor a prakticky jakákoliv pravidla včetně délky zápasu a jednotlivých kola.
Elizabeth zpočátku boxovala bez horního dílu oblečení, později ale dokonce poutáky na její zápasy uváděly, jak oblečená bude (košile, spodnička pod kolena, spodní dlouhé kalhotky, punčochy a boty) což ji posouvalo na úroveň skutečné sportovkyně a ne jen sprosté rváčky.
Box začínal dostávat kostru, jak ji známe i dnes až v 19. století, kdy už ženy do ringu z morálního hlediska nepatřily. To ale neznamenalo, že by nebojovaly - dělo se tak na tajných zápasech, které byly víc povyražením zakázaného ovoce než skutečným sportovním zápasem. Působily asi jako dnes zápasy v bahně - ženy měly modřiny, možná i vyražený zub, muži se ale jen smáli.
Trvalo dlouho, než ženy v bojových sportech začala veřejnost brát vážně - nepomohl demonstrativní zápas dvou žen na olympiádě v roce 1904 a ani první licencovaná boxerka v roce 1975. I dnes si můžeme u zápasů žen například v MMA vyslechnout, jak ošklivě působí ženy, které se bijí hlava nehlava.
Sledujte počínání českých sportovců na olympjských hrách. Informace ze zákulisí naleznete ZDE
