Slavný tenorista Ramón Vargas pro Reflex: Česká hudba i vaši muzikanti jsou vynikající | Reflex.cz
nahoru

Slavný tenorista Ramón Vargas pro Reflex: Česká hudba i vaši muzikanti jsou vynikající

Viliam Buchert4. července 2019 • 13:10
Ramón Vargas, jeden z nejvýznamnějších světových tenoristů, vystoupí 10. července v Praze.
Ramón Vargas, jeden z nejvýznamnějších světových tenoristů, vystoupí 10. července v Praze.
• foto: 
Ramonvargas.com

Jeden z nejznámějších a nejoblíbenějších tenoristů současnosti, Mexičan Ramón Vargas (58), vystoupí po dlouhých čtrnácti letech opět v Praze. Své umění předvede na festivalu Prague Proms na koncertě v Obecním domě, kde ho 10. července doprovodí Český národní symfonický orhcestr, který bude dirigovat Marcello Rota. Vargas před svým příjezdem do České republiky poskytl exkluzivní rozhovor pro Reflex.cz.

Říkáte, že naše současná společnost je příliš materialistická a požitkářská, a proto někdy vidíme i umělce, kteří se schválně uchylují ke speciálním efektů a povrchnosti. Jak se tomu bráníte vy?

Umění je něco víc než jen úspěch a uznání. Je to něco, co potřebují lidé a co my umělci potřebujeme pro naší duševní rovnováhu. Dnes je situace nebezpečná v tom, že divadlo, tedy vizuální část naší práce, začíná pomalu získávat převahu nad zpěvem. Mnoho scén to dělá ještě komplikovanější tím, že se snaží opery vysílat on-line nebo v kinech. Opera byla ale zrozena k tomu, aby se odehrávala v divadlech, a ne na televizních obrazovkách. Na druhou stranu pro popularitu opery je dobré, že se vysílá v televizi. Tím se dostáváme do hodně komplikované situace.

Co dalšího vidíte na současné opeře jako problém?

Že mnoho postav v operách zpívají mladí lidé. Přitom skladatelé nepíší díla pro dospívající umělce, ale pro vyzrálejší profesionální zpěváky. Existují role, které po zpěvácích vyžadují velkou vyspělost hlasu. Příkladem je hlavní postava Cio-Cio-San v Pucciniho slavné Madame Butterfly. V předloze je jí patnáct let a zemře, než je jí osmnáct. Jenže Puccini tuhle roli nenapsal pro mladou zpěvačku, ale pro zpěvačku zkušenou. Pokuste se obsadit do této role mladou sopranistku a výsledky uvidíte za pár let. Tento princip musí být brzy změněn, v opačném případě to skončí tím, že nebude možné sehnat vokální protagonisty pro určité důležité role operního repertoáru. Zpěváci musí být konzistentní a inteligentní, protože většinu ředitelů divadel a skladatelů nezajímá, zda ztratíte hlas během pár let, najdou si jiného zpěváka, který vás nahradí. Je to proces postavený na ignoraci a je destruktivní.

V Praze jste poprvé vystoupil v březnu 2005 a teď se vracíte na koncert na festival Prague Proms s Českým národním symfonickým orchestrem až teď. To je hodně dlouhá doba. Proč?

Také si myslím, že je to příliš dlouhá doba. Přitom bych si rád někdy zazpíval i ve vašem překrásném Národním divadle. Doufám, že se nám to jednou podaří zorganizovat.

S ČNSO jste letos v lednu už účinkoval na koncertě při otevření Královské opery v ománském Maskatu. Jak hodnotíte Český národní symfonický orchestr?

Ve vaší zemi máte velmi dlouhou a hlubokou hudební tradici, vaši muzikanti jsou světová špička. Jsem proto velice pyšný, že s nimi mohu spolupracovat.

Na festivalu Prague Proms zazní ve vašem provedení slavné skladby Rossiniho, Verdiho či Pucciniho. Jak byste představil divákům váš pražský program?

Říkáme tomu italský repertoár. Miluji belcanto, protože tato hudba je elegantní a hlas je pro tento druh hudby dominantní. Ve Verdiho hudbě můžeme slyšet belcanto, ale i pro něj důležitější, a tedy charakterističtější důraz na text a historii, kterým dává přednost před melodií. Miluji ho kvůli tomu, jakým způsobem se psychologicky dokáže dostat do hloubky každé role, což je na druhou stranu těžké interpretovat. Puccini je zase mistr emocí, je to svůdník. Mám rád všechny podobné autory.

Přestože patříte ve svém oboru mezi nejznámější světové interprety posledních dvaceti let, pořád říkáte, že pro umělce je zásadní pokora. Pokora před sebou samým i před jeho uměním. A že důležité je, aby byl každý ochoten se pořád učit. I vy se pořád učíte?

Ano, každý den. Pokaždé když se zaposlouchám do hudby, snažím se najít něco nového při její interpretaci. Někdy, když poslouchám svoje kolegy, nemohu jinak, než obdivovat jakým způsobem se dokáží vypořádat se složitými party hudby. Kdo nejde vpřed a zůstane na místě, skončí brzy v zapomnění.

Když vám bylo 22 let, ztratil jste hlas a prošel jste si velkou krizí. Jaké to bylo poučení pro další kariéru a na co si od té doby dáváte pozor?

Dávám si pozor na to, že život nám uděluje každý den lekce. Ano, když mi bylo 22 let, měl jsem velkou krizi. Ta ale nebyla jediná v mém životě. Jsme lidské bytosti a součástí naší přirozenosti je každý den nacházet řešení těchto krizí.

Narodil jste se v Mexiku jako sedmé z devíti dětí vaší rodiny. Jak život, v takto rozvětvené rodině, formuje mladého člověka a jak vás to ovlivnilo v kariéře?

Ano, pocházím z velmi tradiční katolické rodiny. Byla to skvělá zkušenost, vyrůstat v tak velké rodině. Dopad byl pozitivní z jednoho prostého důvodu, když jsem rodičům řekl, že chci opustit studium psychologie kvůli zpívání, nereagovali vůbec špatně. Když je v rodině tolik dětí, tak je v pořádku, že je jedno z nich „poblázněné“. Ale jeden umělec v rodině stačí!

Zažil jste s manželkou také velkou životní tragédii, když zemřel váš malý syn Eduardo. Na jeho památku jste založil nadaci, která pomáhá potřebným. Co přesně v tomto směru děláte?

Nadace Ramóna Vargase vznikla po smrti našeho prvorozeného syna Eduarda, který odešel, když mu bylo pouhých sedm let. Nadace prošla různými změnami, nejdříve to byl Fond Eduarda Vargase, kde jsme byli součástí jiných organizací. Před dvěma roky jsme se rozhodli založit vlastní nadaci. Pomáháme postiženým dětem a mladým lidem v chudých částech Mexika. Snažíme se především o integraci lidí v rámci jejich komunit. Chodíme do jejich prostředí a podporujeme především to, aby rodiny zůstaly pohromadě a nerozpadaly se.

Věnujete se klasické hudbě a opeře, posloucháte ale i jinou hudbu?

Hudbu dělím na dvě kategorie: dobrou a špatnou. Proto neposlouchám jenom klasiku. Moc nemusím rap a další formy hudby jako je například Norteño-Banda (hudba, která vznikla kombinací muziky přistěhovalců do Mexika a místních vlivů, některé její kořeny vedou dokonce i do českých zemí – pozn. autorů), které jsou v Mexiku velice běžné. Velice rád mám naopak jazz, balady, pop a romantické skladby.

Celý program Prague Proms najdete na webu festivalu >>>

 





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější