Doom je událost číslo jedna. U jeho nástupu na českou scénu byl ostatně sám Alexandr Hemala, a když je u něčeho Alexandr Hemala, jsou to vždycky události. Nebo komentáře. Zvlášť když u toho Alexandr Hemala třímá v rukou brokovnici. Doom už spokojeně vrčí v drivech počítačů českých twitcherů; pustil se do něj například Agrael ve svém Let´s Play šílenství...
… a musí se nechat, že Agrael zní z recenzenty vysoce chválené hry (alespoň co se singleplayeru týče; multiplayer je podle všeho šunt) přinejmenším nadšeně. Utrpení je naopak sledovat hru na kanále SmusaGames, jehož protagonista hraje brutální řezničinu s odstupem, jako by obrazovku sledoval spíš tak po očku přes rameno a veškerou svou hráčskou kapacitu věnoval tomu, aby dění na monitoru komentoval s co největším odosobněním. Probudí se na operačním stole v pekle - „hej to jsem zase ňákej superčlověk ne?“; najde brnění, na které fanoušci hry čekali celé roky - „to vypadá teda hnusně“; má efektní halucinační flashback - „to je jako peklo?“
Podobným přístupem, kdy to má celé tak trochu na háku, oplývá i youtuber EvilBender47, kterému se dostala do ruky rovnou nádherná sběratelská edice Doomu, o níž ve svém „unboxing videu“ (populární kategorie videoklipů, v nichž někdo vytahuje něco z něčeho) mluví stylem „nevim, jestli se do toho dostanu, protože to je zkurveně napasovaný“, se svým kolegou vede nad klenotem herních sběratelských edic výměny typu „hezká krabice“ - „hm, papírová“. A když z ní konečně vytáhne sběratelskou figurku démona velikosti své vlastní hlavy, jako první praví: „Hm, to je vohlý.“
Ale v pohodě, EvilBender47 je šéf. Ve stejném týdnu stihl nahrát na Youtube také svůj krátký film Agent Jebal: Dáma v nesnázích, což je po Neviditelné apokalypse další průkazný důkaz o tom, že EvilBender47 má amatérskou filmařinu nejen v malíku, ale dost možná i v prostředníku. Agent Jebal: Dáma v nesnázích je krátký akční film, ve kterém vystupují latentně homosexuální teroristé Larry a Garry, střílí se tu o sto šest, s tlumičem i dávkou, krev cáká na kameru a uprostřed toho všeho je agent Jebal (trochu připomínající hrdinu filmu Kingsman: Tajná služba), což je nejen drsný agent, ale také chodící továrna na hlášky.
Když se ho zachraňovaná kráska ptá, co je zač, Jebal praví: „Jsem tu, abych ti zachránil prdel“, a když na něj ta samá dívka v brutální přestřelce křičí „Ježišmarjá, tohle je fakt hrozný, nemůžeš někoho zavolat, dyť se odtud nemáme jak dostat,“ ucedí jen: „To jsou úplně debilní otázky.“ A mimochodem, pointu to má drsnou jak struhadlo.
V tomhle týdnu se nenudila ani naše oblíbená Weef, která v pauze mezi cestami zrovna pobývá v Česku a rozhodla se urbexácky prolézt Barrandovské terasy, dokud jsou ještě správně urbexácky omšelé. V klipu se nejen prochází po místě urbexáckých snů, ale doplňuje ho i zajímavými informacemi, které pak ještě rozšiřuje v samostatném článku na svém webu.
A budovy zajímaly i slovenského GoGoMana. Konkrétně jedna budova ve hře Muddy Heights 2, kam si může člověk vylézt na střechu a posílat na lidi v ulici své skákající výkaly. Výkaly mají různé vlastnosti a bonusy podle toho, zda jeho hrdina předtím pozře mléko, kukuřici nebo burito („To je žuvačka - znamená, že tvoje hovno bude mať dvojitý skok keď dopadne na zem“), GoGo u toho pojídá sušené červy a je to... fascinující.
A trochu hejtu přilévají do youtubového dění Nejfejk a starý dobrý Naprosto retardovaný Martin Rota. Nejfejk se pěkně povozil po kuřácích: „Společnost kuřáky vidí jako parazity. A i české zákony je pomalu odevšad vytlačují. A to je dobře. Proč bych měl já při jídle nebo někde jinde čichat ten jejich smrad z cigaret? Proč bych měl tolerovat slabost lidí, kteří se rozhodli kouřit?“
A Martin Rota, který teď rozpoutal menší aférku tím, že šel do kina s Biancou Johnsson, zase vypráví své nemilé zkušenosti s triky realitních makléřů. Chápejte, Martin Rota potřebuje velký byt, do kterého by se mu vešly všechny jeho zbraně a sbírka sběratelských edicí počítačových her... jenže to alespoň v Praze není vůbec žádná hračka. Člověk vidí byt o 120 metrech čtverečních za deset tisíc, přijde mu to nějaké divné; rozklikne odkaz a shledá, že jde ve skutečnosti jen o třicetimetrový byt, k němuž zbytek metráže dorovnává absurdní devadesátimetrová terasa. A Martin Rota se zamýšlí: „Do píči, na co bych chtěl 90 metrů čtverečních zasraný terasy?“
No vážně, na co?
