Dnes se trochu netradičně zaměříme spíše na odbornou literaturu, respektive na tu její část, jíž Angličané tak hezky říkají non-fiction. I při ní se totiž člověk může pobavit lépe, než při leckteré detektivce. Za průvodcem po komunistické Praze a pojednáním o (ne)komunistickém Berlíně se pak skrývá jeden posel ze starých časů: premiérově vydaný výbor z povídek Rainera Marii Rilka.
Netradičního průvodce v řadě svých kuriózních historických bedekrů vydala Academia. Historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Prokop Tomek nabízí zájemci, stiženému lehce perverzní úchylkou, návod na vypečenou procházku po hlavním městě. Po jednotlivých čtvrtích vypočítává, kde všude měla své rezidentury, úřadovny a další objekty Státní bezpečnost. Průvodce je pečlivě vybaven fotodokumentací, přesným popisem toho, k čemu daný objekt sloužil a také stručnou historií domů. Bohužel chybí nějaké vypečené historky a konkrétní případy, ale je jasné, že v podobně koncipované publikaci na ně není místo. Jako bonus: soupis pražských krycích bytů.
Mladý český historik Tomáš Nigrin se zabývá dlouhodobě Západním Berlínem a Berlínskou zdí. V této publikaci líčí, co se vlastně dělo v prostoru Západního Berlína po roce 1961, kdy už zeď stála; zatímco o zdi samotné a její stavbě, či některých událostech před tím (proslulá blokáda a letecký most z let 1948-49) jsou napsány hotové stohy publikací, stejně jako o povaze komunistického režimu v bývalé NDR, o vnitřním dění na „izolovaném ostrově“ , enklávě uprostřed východního Německa, napůl samostatném státě, jímž Západní Berlín byl, a k němuž nemělo jednoznačný vztah ani Západní Německo co takové, se toho tolik neví. Nigrin zajímavě popisuje klíčovou úlohu západoberlínského starosty Willyho Brandta a různé každodenní praktické problémy, které obyvatelům města, které bylo i tehdy terčem svobodomyslných a tvůrčích lidí ze Západu, rozdělení přinášelo včetně řady půvabných historek, jež se týkají zejména přeshraniční komunikace nebo městské dopravy. Pozoruhodné čtení.
A na závěr trochu beletrie. Rilke je znám především jako básník, jako pilný korespondent, jako přítel a milenec, jako výrazná osoba literárního světa přelomu 19. a 20. Století. Třísvazkový výbor z jeho povídek a próz, žijících dnes natolik v pozapomenutí, že některé z textů vyšly německy teprve nedávno a česky vycházejí vůbec poprvé, postupně připravuje nakladatelství Labyrint. Druhý svazek nese název Tichý společník a přeložil ho Milan Tvrdík. Dlužno dodat, že rozjásaná růžovo-tyrkysová obálka sice odpovídá stylu Labyrintu, k Rilkemu se však nehodí a jeho introspektivní prózy působí v takovém svazku až nepatřičně.
