S čerty nejsou žerty i umlčený hlas. Portrét režiséra Bočana odkrývá jeho tvorbu i těžké osobní zkoušky
Všichni milují pohádku S čerty nejsou žerty, ale kdo zná drsné drama Pasťák? Na obrazovkách občas běží normalizační komedie Parta hic, ale opomíjený klenot Čest a sláva k vidění téměř není. Životopisný dokument Bočan shrnuje život a kariéru filmaře Hynka Bočana, jednoho z posledních žijících tvůrců generace československé nové vlny, prostřednictvím sedmi jeho klíčových projektů. Film má premiéru 2. září ve 20.15 na ČT art, pak bude k vidění na iVysílání.
Sedmnáct celovečerních filmů, tři desítky televizních snímků a dvanáct seriálů. Dílo Hynka Bočana z let 1964–2014 oslovilo generace dospělých i dětských diváků. Jeho filmy a seriály – dále třeba Svatební cesta do Jiljí, Bumerang, Nikdo se nebude smát, Záhada hlavolamu, Zdivočelá země a další tituly – se zapsaly do zlatého fondu české kinematografie.
„Hynek Bočan je nesmírně inspirativní člověk. Točit o něm, ale i s ním, byla obří režijní výzva. Dělat režiséra režisérovi je přece strašlivý úkol,“ přiznává režisér Petr Smělík a upřesňuje: „Zpočátku byl poněkud nedůvěřivý a zkoušel si mě. A to bylo velice správně, protože mě to inspirovalo k dalším nápadům. Během několikaměsíčních příprav jsme k sobě postupně nacházeli cestu a pozvolna se to v dobrém začalo odrážet i v samotném dokumentu.“
Film, který Smělík napsal se scenáristou Janem Lukešem, z velké části stojí na metodě rekonstrukce: Bočan navštěvuje místa, kde kdysi natáčel, a vzpomíná, mimo jiné i prostřednictvím deníkových záznamů načtených hercem Josefem Trojanem. „Bavilo mě, že můžu Hynka překvapovat. Zvolili jsme tuto metodu jako jeden ze stylových klíčů. To znamená, že Hynek přicházel na natáčení a vůbec netušil, co ho tam čeká. Na mnoha místech se tento přístup vyplatil, nejvíc ale v ateliéru při setkání s Jaromírem Šofrem, kameramanem pohádky S čerty nejsou žerty. Z tohoto nečekaného setkání vzešla opravdu hřejivá, silná situace,“ vzpomíná Smělík. Situace zahrnuje slavnou společnou fotografii osobností československé nové vlny, snad jedinou, na níž jsou filmaři téměř všichni. „My jsme vlastně byli slavný, člověče...“ říká filmař před zvětšeným snímkem, z nějž jsou už všichni kromě něj na věčnosti.
Dokument Bočan je zásadní mnoha detaily ze zákulisí probíraných děl – například že historické drama z doby po třicetileté válce Čest a sláva je natočené bez jediného švenku a s maximální hloubkou ostrosti, aby připomínalo díla Václava Hollara. Deníkové zápisy pak syrově odrážejí zejména těžkou dobu normalizace. Režisér v nich zachycuje dusivou atmosféru, brutální zásahy do snímku Pasťák, svou vynucenou pětiletou tvůrčí pauzu nebo období, kdy kvůli depresím na třičtvrtě roku ztratil hlas. Velké plány, z nichž se Bočan v roce 1968 vypisoval, zhatili „soudruzi hajzlové“...
„Jeho celoživotní snahou bylo natáčet pravdu,“ konstatuje jeden ze závěrečných titulků snímku. „Pro mě je ten film podáním ruky. Buď ji přijmete, nebo ne,“ říká ke svému portrtétu sám protagonista.
Dokument Bočan běží 2. září ve 20:15 na ČT art a poté je k dispozici na iVysílání České televize.
