Costa Concordia ztroskotala sto let po Titanicu, kapitán hazardér byl součástí širšího problému
Že dovolená na výletní lodi nemusí být tak dobrý nápad, jsme se od Netflixu dozvěděli už před rokem z výborného třídílného dokumentu Hledá se Amy Bradleyová, ve kterém se z plovoucího kolosu záhadně vypařila žena v rozpuku. V aktuálním, hodinu a půl dlouhém přírůstku Costa Concordia: Katastrofa na vlnách, režisérka Chiara Messineo rekonstruuje zkázu lodi Costa Concordia, která se v pátek třináctého ledna 2012 potopila u italského ostrova Giglio. Potopila se „jen“ napůl – oproti proslulejšímu Titanicu, se kterým je na několika místech srovnávána, nešla vyloženě ke dnu. Překulila se na bok a zůstala ležet jako uvázlý vorvaň se světly giglijského přístavu na dosah.
Luxusní, nikoli hovnivá plavba
Dokument spíš než na Amy Bradleyovou stopáží i spádem upomíná na loňskou hodinovou – s prominutím – Hovnivou plavbu (2025) od režiséra Jamese Rosse. V té na výletní lodi společnosti Carnival Trimuph v roce 2013 přestane fungovat elektřina a hlavně toalety. V Hovnivé plavbě pamětníci vzpomínají sice s hrůzou, ale zároveň s humorem, u Costy Concordie jsou emoce samozřejmě vážnější.
Concordia havarovala hned první večer plavby, která nebyla hovnivá, ale luxusní. Pro všechny účinkující přeživší šlo o splněný sen. A trauma z noční můry, ve kterou se změnil, u nich přetrvává dodnes. Jejich pocit bezpečí a důvěry v instituce byl narušen, zároveň ale sdílejí léčivou sílu víry, že to mělo nějaký smysl. Minimálně ten, že už pro výlety preferují souš, která má oproti říši boha Poseidona své nesporné výhody.
Kapitán hazardér
Kapitán Francesco Schettino svévolně změnil plánovanou a schválenou trasu plavby. Kolem ostrova Giglio proplul, aby vyhověl prosbě jednoho člena posádky, který chtěl udělat radost tam bydlící matce a sestře. Schettino je takový ten typ z italské komedie – žádný škarohlíd a pro úsměv dámy cokoli. Intenzivní roli v dokumentu hraje zvukový záznam jeho anglických pokynů kormidelníkovi před, během i po nárazu do ostrých pobřežních skalisek.
I malé dítě ví, že kapitán opouští potápějící se loď jako poslední, protože musí řídit evakuaci. Případně jde ke dnu spolu s ní jako Edward John Smith na Titanicu. Podobně jako on i Schettino dal v sázku bezpečnost cestujících, aby se někomu předvedl a zalíbil, ale na rozdíl od Smithe si nehrál na hrdinu, když se věc zvrtla. Prostě se nechal odvézt vrtulníkem, jako by byl pouhý pasažér. To je o něm dobře známo, ale dokument poněkud překvapivě přidává také pár faktů na jeho obhajobu.
Osudné přezutí
Autentický záznam Schettinova hlasu v mezní situaci dodává dokumentární rekonstrukci naléhavou mrazivost. Mrazivé bylo i lednové Středozemní moře, i když ne tolik jako severní Atlantik, do kterého se potopil Titanic. Na 3D modelu lodi vidíme velikost trhliny, kterou voda postupně zaplavuje jednotlivé komory tak, jak to známe z dokumentů o Titanicu. „To se jako potápíme?“ ptá se chladně Schettino. „Tak to jsem teda podělal,“ konstatuje.
Z pohledu pasažérů rekonstrukci svými vzpomínkami doprovázejí očití svědkové. Stefanii Vincenzi bylo tehdy sedmnáct a osudné noci slavila narozeniny své matky. Vzpomíná, jak se cítila jako na Titanicu ještě dřív, než se cokoli stalo. Loď jej připomínala svou velikostí a luxusem. Pro dívku mohlo vše dopadnout dobře, protože s matkou nasedla do záchranného člunu. Matka se však v poslední chvíli rozhodla jít se ještě přezout. Na své narozeniny si totiž vzala boty na špičkách. Stefania přežila, ale o milovanou matku přišla. Optická blízkost pevniny dodávala některým pasažérům falešný pocit, že všechno dobře dopadne.
Mužné slzy
Američtí manželé Meghan a John Scimoneovi, kteří cestovali s čtrnáctiměsíční dcerou Lilou, zdůrazňují, že jde o to, se v takové situaci přepnout do režimu Přežít. Jít třeba bosky. Pomohla jim k tomu přítomnost bezbranné dcery. Když vypnul proud, ve tmě se rodinka málem poztrácela. Otec si dcerku připoutal k hrudi a instruoval manželku, aby se ho držela za pás u kalhot. Když popisuje, jak se dcerka v jedné skrumáži brutálně bouchla do hlavy, John se rozpláče. Má diagnostikovaný posttraumatický stresový syndrom.
Do scény v tu chvíli zpoza kamery výjimečně vstoupí tazatelka a ujišťuje ho, že pro ochranu své rodiny udělal maximum. A dokázal to. Johna to viditelně povzbudí. Chlubí se, že z Lily vyrostla výjimečná mladá žena a skvělá baletka.
Mladý pár Nicolas Taliaferro a Patricia Sandoval popisuje, jak inicioval spouštění záchranných člunů a nenechal se „bullshitovat“ směrnicemi od posádky, která radila, aby se pasažéři uklidili do kajut. Člen posádky Manrico Giamperdoni zůstal uvězněný v zatopené restauraci se zlomenou nohou bez naděje na záchranu vlastními silami. Ze chřtánu osamělé smrti ho vyrvali jeskynní potápěči až šestatřicet hodin po ztroskotání Concordie. Když popisuje pokoru a vděk, kterou v tu chvíli ke svým zachráncům cítil, rozpláče se i tento muž.
Parla inglese?
K tragédii bezpochyby došlo kvůli kapitánově bohorovnosti, když z náhlého popudu opustil schválenou trasu. Tvůrci snímku z něj však v závěru část zodpovědnosti snímají a kladou ji na bedra mateřské společnosti, která v tom zaměstnance samozřejmě nechala vymáchat.
Jak vyplynulo z audio záznamu, kormidelník totiž nemanévroval přesně podle kapitánových pokynů. Kdyby ano, ke kolizi by nedošlo. Na vině byla částečně jazyková bariéra a částečně plavební společnost, která rychle rostla a nestíhala nabírat či vychovávat dost kompetentních profesionálů. Kormidelník neměl zkušenosti.
K vědomí, že zapříčinil smrt dvaatřiceti pasažérů své lodi, soud Schettinovi napařil šestnáct let odnětí svobody. Účast v dokumentu z vězení odmítl.
