Festival v Cannes ohledává přístupy k AI, ale diváci stejně nejvíc zabírají na sex a smrt. Jako vždy
Isabelle Huppert potajmu špehuje Vincenta Cassella, Thomas Mann přijíždí do rozděleného Německa a Peter Jackson chystá nového Tintina. Miláčkem publika se v Cannes nicméně zatím stal snímek s přitažlivým názvem Teenage Sex and Death at Camp Miasma.
Canneské noci jsou letos chladné. Alespoň ty první. Naštěstí je dokážou rozehřát americké hvězdy. Kino na pláži, které je vítanou atrakcí prostého lidu, promítlo akční romantiku Top Gun (1986). Film, který vystřelil Mavericka do nebes a Toma Cruise taky. Diváci zaplnili pláž i daleko mimo úhledné řady křesílek a napínali krky z přilehlého bulváru Croisette. O půlnoci pak do festivalového paláce přišel rozjařený Vin Diesel, aby promítl restaurovanou verzi svého hitu Rychle a zběsile (2001) o ilegálních automobilových závodech.
O den později se už na stejném místě představily dvě těžké váhy soutěžního programu. Íránský režisér Asghar Farhadí (Rozchod Nadera a Simin) premiéroval hvězdami nabité drama Parallel Tales inspirované Dekalogem Krzysztofa Kieślowského. Isabelle Huppert hraje spisovatelku Sylvii, která z okna pokoje sleduje dalekohledem dění v protějším domě: ve zvukovém studiu tady Anna (Virginie Efira) poplete hlavu jak Vincentu Casselovi, tak Pierrovi Nineymu. Skutečné příběhy si pak Sylvie domýšlí a vplétá je do románové představivosti. Právě voyeurství patří ke snadno rozpoznatelným tématům polského režiséra Kieślowského, který nacházel inspiraci především v nekonečných blocích socialistických sídlišť. Tam však evokovalo i sledování, ztrátu soukromí a celkovou životní stísněnost. Farhadimu se v kulisách dnešní Paříže podobné pocity navozovat nedaří. Ansámbl hvězd, který doplňuje ještě Catherine Deneuve v roli Sylviiny nakladatelky, působí bezradně. Farhadí se snaží uvažovat o tvorbě, člověku, emocích, ale působí genericky, předvídatelně, klopotně.
Diváckým miláčkem se nicméně zatím stal zahajovací snímek sekce Un certain regard s přitažlivým názvem Teenage Sex and Death at Camp Miasma. Jde o třetí hororově ladený kus režisérstva Jane Schoenbrun. Film satirizuje hollywoodskou snahu o nekonečné řady pokračování úspěšných hitů a jejich přizpůsobování se nejnovějším sociálním trendům. Ambiciózní režisérka v podání Hannah Einbinder vyráží do zasněženého skautského tábora, kde žije Gillian Anderson, která hrála jednu z dívek v prvním filmu o „Malé smrti“, klukovi s hlavou v masce ze stropního ventilátoru, který vystupuje z přilehlého jezera, aby lidstvo v dohledu rozsápal svým dlouhým kopím.
Schoenbrun se snaží do vyprávění dostat vlastní trans traumata. Mix hororu a sexu, tedy strachu ze smrti i malé smrti, působí na první pohled poutavě, ve výsledku jde nicméně o umluvený, rozvleklý pokus, z něhož vyvanulo jak násilí, tak sex. Obecenstvo nicméně ocenilo Teenage Sex and Death at Camp Miasma šestiminutovým potleskem.
Sir Peter Jackson na festivalovém Rendez-Vous v dialogu s místním filmovým odborníkem Didierem Allouchem zavzpomínal na svého Pána prstenů, ale díval se i do budoucna: chystá nový příběh Tintina. Přiznal, že mohl režírovat též chystaného Gluma, „ale říkal jsem si, že už jsem to udělal. Bylo by zajímavější, kdyby příběh, který se odehrává mezi Hobitem a Pánem prstenů, režíroval Andy Serkis,“ poukázal s tím, že nikdo nezná tu postavu lépe než právě herec, který Gluma ztvárnil v Pánovi prstenů i v Hobitovi. Jackson film alespoň produkuje, premiéra je v plánu na předvánoční týden 2027.
Na festivalu rezonuje téma umělé inteligence, vyjádřil se k němu i Jacskon: „Myslím, že umělá postava nemá šanci vyhrát nějakou cenu, nebylo by to fér. V případě Andyho Serkise a Gluma ale nikdy nešlo o AI, protože počítač zachytil Andyho reálný výkon.“ Smířlivěji se k AI staví americká herečka Demi Moore, členka hlavní poroty: „Být proti je předem prohraná bitva. Lepší je zkusit najít způsob, jak AI využít. Popravdě není, čeho se bát. AI nikdy nenahradí skutečné umění, které vyvěrá z duše každého tvůrce,“ uzavřela herečka, která naposledy Cannes oslnila hlavní rolí v body hororu Substance (2024).
