Děsivé božstvo Stalin: Poslední část desetidílné série Dějiny ruského státu vyšla česky

Po dvoudílných Dějinách Ruska 20. století Andreje Zubova (č. 2014, 2015) se těžkou otázku „Proč je Rusko takové, jaké je?“ snaží zodpovědět Boris Akunin (*1956) prací Rusko Leninovo a Stalinovo (vyd. Bourdon, přel. Libor Dvořák). Autor v předmluvě píše, že chce být „zcela racionální a bez emocí“; proč se mu to daří, vysvětluje v úvodu Alexandr Mitrofanov. Vystudovaný japanolog Akunin (vlastním jménem Grigorij Čchartišvili) se proslavil detektivkami z carského Ruska, jeho šerlok Erast Fandorin je známý i u nás.

Rusko Leninovo a Stalinovo není textem akademickým; je psáno pro ty, kteří se „v ruských dějinách orientují špatně a přejí si to napravit“. A možná právě díky schopnosti psát fikci má autor dostatečný odstup.

Kniha popisuje období 36 let a je rozdělena do pěti hlavních oddílů: Čas otřesů (1917–1922), Čas váhání (1922–1929), Doba zlomů (1929–1941), Čas zkoušek (1941–1945) a Čas expanze (1945–1953). Na konci je chronologie hlavních událostí. Krátká kapitola o Romanovcích připomene Masarykovu větu ze Světové revoluce: „Bolševici jsou děti svého carismu… dovedli odstranit cara, ale neodstranili carismus.“ Právě proto je hlavní postavou, jež stvořila SSSR, jednoznačně Stalin, i když Akunin nepodléhá sentimentu a neukazuje Lenina jako toho lepšího.

Pecková: Jako zpěvačka nemůžete mít s režijními nápady problém, jinak jste problematická

Rozhovory

Stalin stál za totální centralizací státní správy a znevolněním všeho obyvatelstva, přijetím dekorativního zákonodárství, všemocností tajné služby, za agresívní ideologií, militarizací všech stránek života a vytvořením nové aristokracie. Po vyhrané válce přestal SSSR experimentovat s novým společenským zřízením a vrátil se k původnímu historickému modelu – k obnově Ruské říše. Paranoidní Stalin se stává božstvem. Tragédie se mění v tragédii ještě větší…