Pecková: Jako zpěvačka nemůžete mít s režijními nápady problém, jinak jste problematická
Mezzosopranistka DAGMAR PECKOVÁ ke svým nedávným pětašedesátinám a u příležitosti čtyřiceti pěti let na jevišti uvede ve Státní opeře Praha písně Kurta Weilla; některé z nich zazněly i v kabaretní revue Wanted, s níž sedmnáctkrát vyprodala Lucernu. Povídali jsme si také o skandálních inscenacích, kterými prošla, o fackách, jimiž se snažila umravnit dva ředitele, o tom, jak reagoval její manžel na nemravné choreografie, a jak s ní co nejlépe vyjít.
Dočetl jsem se, že jste byla jako dítě v Pionýru a současně jste docházela na náboženství.
V letech 1968, 1969 to šlo. Táta byl z pobožné rodiny. Vzpomínám si, že jsme na hodině Pionýra kreslili sovětské kosmonauty na Měsíci, což byla samozřejmě lež, protože tam přistáli Amíci, a jak jsem ten výkres pak ukazovala panu faráři, který z toho měl osypky.
Vaši se rozvedli?
Ano. Já jsem se narodila jako záchrana jejich manželství. I tak se nepovedlo. Pamatuju si na řinčení porcelánu, občas u nás bývala děsná Itálie.
Maminka byla úřednice, že?
A kromě toho uklízečka a prodavačka v cukrárně.
A vy jste prodávala v trafice.
Ale jenom o prázdninách.
Předcházeli si vás lidé?
Schovávala jsem jim sparty a noviny. Máma měla ale strašný strach, aby se mi někam nezakutálely peníze, protože jsem měla hmotnou odpovědnost, takže každý den po práci za mnou přišla a počítala mi tržbu, aby to štymovalo.
Cítila jste se tam důležitá?
Spíš jsem z toho měla srandu, protože tam v době, kdy se konal festival Loutkářská Chrudim, chodily různý existence a hodně jsme se společně vyblbli. I proto měla máma strach o peníze.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
