Film Tajný agent, nominovaný na čtyři Oscary včetně snímku roku, srší čistou radostí z vyprávění
Brazilský thriller Tajný agent začíná asi desetiminutovou scénou, která nemá se zbytkem děje moc společného, ale v přesné metafoře i hyperbole vykreslí, v jakém kontextu se snímek odehrává. Na benzínce v polích zastaví VW brouk s řidičem. Opodál leží už od neděle mrtvola lupiče, který se pokusil pumpu vykrást. Je úterý. Policie, která na pumpu konečně taky dorazí, rozkládající se tělo ignoruje a zkouší z řidiče vymámit pokutu nebo úplatek. Brazílie roku 1977: lidé se během vojenské diktatury musejí postarat sami o sebe, úřady jsou k ničemu a všechny stejně zajímá jen karneval.
Už tahle scéna srší čistou radostí z vyprávění – vyprávění poťouchlého v tom, že se záměrně nesoustředí na to hlavní. Ani po půl hodině stopadesátiminutového filmu vlastně nevíme, co sledujeme, jen tušíme, že něco z těch dialogů, určité detaily a některé z mnoha postav jsou důležité. Muž z volkswagenu přijede do města a nastoupí do práce v úřadu pro osobní doklady, ale něco je evidentně jinak. Aha, zrovna dnes bude úřad policejní služebnou.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
