Never more situaci ve slovenské kultuře, protože nevyhnutelně znamená problémy i v kultuře české
Vedení Slovenské národní galérie se v Praze setkává se svými českými protějšky, zatímco o pár ulic vedle se koná výstava popisující nesvobodu na slovenské výtvarné scéně. Slovenská filmařka Tereza Nvotová na udílení Cen české filmové kritiky apeluje na přítomné, že nejhorší je strach a mlčení. A ani do těch kin už nechodíme jako kdysi.
Marek Gregor: Minulé pondělí se v Praze odehrála dvě výtvarná česko-slovenská setkání na nejvyšší úrovni a není se čemu divit, že se jejich aktéři nepotkali. V den, kdy GHMP zahajovala výstavu Slobodná národná galéria. Popis jedného zápasu, kurátorovanou odvolanou ředitelkou Slovenské národné galérie Alexandrou Kusou, proběhla o pár ulic vedle schůzka vedení současné SNG a Národní galerie Praha. Na programu bylo jednání o podobě společné výstavy na letošním Benátském bienále. Slovenská ministryně kultury Martina Šimkovičová prý chce mít podobu již vysoutěžené instalace pod kontrolním dohledem. Minule se totiž v Benátkách „pro jistotu“ ani neukázala. Co na to náš Oto Klempíř?
Vojtěch Rynda: „Lékem je nebát se a nebýt ticho!“ završila svou děkovačku Tereza Nvotová, když v sobotu na udílení Cen české filmové kritiky přebírala trofej za režii filmu Otec, ve vyjádření k situaci v kultuře na Ficově Slovensku. Moderátor Jan Špaček věnoval úvod večera narážkám na dění kolem České televize. Producent Jiří Konečný a herečka Kateřina Falbrová, ocenění za film Sbormistr, se nepřímo vyjadřovali k útokům, jež na jejich snímek dopadají v zákeřném načasování. Na to, jak jsme malé země, máme v česko-slovenském filmu bohužel až příliš velké problémy.
Kateřina Kadlecová: Never more nám, kdo jsme byli zvyklí ještě před pár lety pravidelně chodit do kina, ale teď se nám nedostává času ani peněz. Češi za prvních devět měsíců 2025 utratili za lístky do kina 1,7 miliardy korun; v meziročním srovnání to je pokles o 27 miliónů Kč a o více než 400 000 prodaných lístků méně. Je to i tím, že se na stream dostávají i jen půl roku staré snímky. Koncem letních prázdnin jsem já, Cumberbitch No. 1, v kině nestihla Roseovy a teď se nad nimi můžu smát až do aleluja na Disney+ i na Apple TV+ na gauči se zmrzkou v ruce. Filmů tak vidím mnohem víc než dřív, ale nemám ze sebe radost.
