Never more agitátorům za lidská práva, kteří se o nich zapomínají zmiňovat v souvislosti s Íránem
Je oblíbenou kratochvílí demonstrovat při přebírání nějaké pěkné ceny za kulturní výkon podporu Palestiny. Když se ale dějí věci v Íránu, milým zapáleným osobnostem už to za zmínku nestojí. Nelíbí se nám také zakazování výstav a jsme už přesyceni euroanimáky o hledání sebe sama ve zvířecí říši.
Kateřina Kadlecová: Never more osobnostem světové kultury, které v posledních několika týdnech měly během předávání rozličných ocenění, včetně Zlatých glóbů, šanci hovořit o politice, o lidských právech, o revoluci a následném vojenském teroru v Íránu – a prováhaly to. Pár z nich jistě proto, že zrovna podepisovaly petice za propuštění nějakého palestinského teroristy.
Marek Gregor: A už nám zase zakazují výstavy a bohužel to není jev zcela výjimečný. Před půl rokem se až na poslední chvíli podařilo zabránit sundání výstavy Jiřího Petrboka v Galerii Smečky. Nyní, ještě před instalací, zakazují výstavu jeho o téměř třicet let mladší kolegyně Barbory Myslikovjanové v bývalé vodárenské věži na Letné. Důvody podobné: nějaký úředník bez uměleckého vzdělání se prostě rozhodne, že obrazy akademických umělců – v prvním případě dlouholetého pedagoga na AVU, ve druhém absolventky ateliéru Michaela Rittsteina – jsou nevhodné k vystavení. První výstavu se podařilo zachránit, u té druhé, která měla být zahájena na konci ledna, si tím vůbec nejsem jistý.
Vojtěch Rynda: Mořský dráček Rufus je samotář, který se od ostatních výrazně liší – neumí totiž plavat. Rufus však musí překonat svůj největší strach, postavit se osudu a zachránit svou komunitu. Malý netopýr Nik není chloubou své rodiny, protože se bojí tmy, a navíc rád a dobře zpívá, což je divné, protože zpěv je přece pro ptáky. Nik však musí sebrat všechnu odvahu, aby… Ach jo. Nejpozději od časů Happy Feet (2006) o tučňáku Brumlovi, jenž je vyloučen z komunity za to, že zpívat pro změnu neumí a místo toho skvěle tančí, jsou kina setrvale zásobována stereotypními animáky o „tak trochu jiných zviřátkách“, která dokážou přijmout svou jinakost a jsou pak přijata i okolím. Téma super, děti se navíc připovzdělají v biologii a zeměpise, ale ty filmy vypadají všechny stejně a už je jich moc.
