Rocky měl být z Los Angeles, jeho trenér rasista a hudba od Queen. Jak vznikalo slavné boxerské drama?
Před 50 lety padla první klapka natáčení boxerského dramatu Rocky. Scénáristická prvotina strádajícího herce Sylvestera Stalloneho neočekávaně vyhrála tři Oscary a stala se filmovou klasikou. Stačilo přitom málo a Rocky by úspěch neslavil. První verze scénáře obsahovala rozvláčná rodinná dramata, trenér Mickey byl děsivý rasista, Apollo Creed Jamajčan a Rocky zápas záměrně prohrál, aby si za peníze od ilegálních bookmakerů pořídil zverimex.
Rocky je variantou klasického scénáristického schématu „z nouze k úspěchu“. Na historii jednoho z nejslavnějších filmů 70. let je unikátní fakt, že podobný příběh zažíval i scénárista, režisér a představitel hlavní role v jedné osobě. Sylvester Stalone se narodil do poměrně dobře zajištěné newyorské rodiny – matka byla vyhledávaná věštkyně a promotérka ženského wrestlingu, otec vlastnil řetězec kadeřnictví. Manželství rodičů se ale rychle rozpadalo, Sylvester často přebýval v pěstounské péči a dospívání v drsném prostředí vybydlených činžáků a opouštěných fabrik z něj udělalo rváče. Od narození trpěl kvůli komplikaci při porodu ochrnutím části obličeje a vadou řeči. Posměšky spolužáků řešil zpravidla pěstmi a kvůli bitkám musel několikrát měnit školu.
Střední školu vychodil Sylvester ve Filadelfii a hereckou školu v Miami. Na Floridě získal svá první herecká angažmá, mimo jiné i v erotickém filmu The Party at Kitty and Stud's (Večírek u Kočky a Hřebce). Poté, co neuspěl na newyorské divadelní scéně, se přestěhoval na západní pobřeží s tím, že zkusí dohnat štěstěnu v továrně na sny. Ani v Los Angeles se mu však nedařilo. Vymetal vedlejší role ve filmech a televizních seriálech a z mizerných honorářů se snažil uživit těhotnou manželku a psa. V roce 1975 utratil posledních pár dolarů za lístek do kina, kde se promítal živý přenos zvláštního boxerského utkání. Muhammad Ali, světový šampion ověnčený mezinárodní slávou z utkání Rumble in the Jungle, v něm nastoupil proti takřka neznámému šestatřicetiletému boxerovi Chucku Wepnerovi. Oproti všem očekáváním Wepner dokázal Alimu odolávat celých 15 kol a v 9. kole ho dokonce tvrdou ranou pod srdce poslal k zemi.
Zápas sice vyhrál Ali, pro mnoho diváků byl ale vítězem Wepner. Jeho zarytá vytrvalost a nezlomná odvaha učarovala i Stallonemu. Sedl se sešitem ke stolu a během tří dnů do něj napsal první verzi scénáře filmu, který z něj měl udělat milionáře a hereckou i filmařskou hvězdu. Na pódium hollywoodského Čínského divadla, kde drama Rocky získalo Oscara za nejlepší film roku 1976, byla ale ještě dlouhá cesta.
Oslavovaný scénář nebyl ani zdaleka dokonalý
Když Sylvester Stallone začal obcházet hollywoodské producenty, nesl jim scénáře dva. Jeho prvotina, které věřil nejvíce, se jmenovala Paradise Alley (Cesta k ráji) a vyprávěla příběh tří italských bratrů snažících se prosadit v USA jako zápasníci. Scénář k Rockymu byl tehdy ještě ve velmi ranné fázi a na plátně se z něj nakonec realizovala jen asi desetina. V původní verzi se odehrávaly bitvy dvě. Jedna v ringu a druhá v rodině Adrian, kde matka, ortodoxní židovka, nechtěla dát svou dceru Italovi. Podobně nerozpoznatelné byly i další postavy a dějové linie. Apollo Creed byl Jamajčan, trenér Mickey zase nerudný rasista a motivací k zápasu nebyla čest, ale sázkařský podvod. V posledním kole měl hlavní hrdina zahrát knockout a za provize z ilegálních sázek si s Adrian otevřít obchod s domácími zvířátky. Aby toho nebylo dost, hlavní postava se jmenovala Robert. Což by na plakátech nevypadalo zdaleka tak mužně jako Rocky.
Scénář se dostal k producentům podfukem
Neznámý scénárista nemůže v Los Angeles jen tak zaklepat na dveře a hodit producentům své dílo na stůl (hlavně proto, že v Los Angeles je scénárista prakticky každý). Stallone se do kanceláře producentského dua Robert Chartoff / Irwin Winkler dostal jako herec na doporučení svého agenta. Chartoff a Winkler tehdy slavili úspěch s dramatem „They Shoot Horses, Don’t They?“ a neznámého mumlajícího Italoameričana rozhodně nepotřebovali. Stalloneho agentovi ale dlužili laskavost. Když se tedy na odchodu zmínil o rozpracovaných scénářích, uvolili se, že si je přečtou. Paradise Alley rovnou odmítli (později ho zfilmoval sám Stallone jako svou režisérskou prvotinu), nástin příběhu o boxerském outsiderovi je ale zaujal. Stallone jim nabídl, že scénář dopíše s podmínkou, že ve filmu bude hrát hlavní roli.
Stallone získal hlavní roli omylem
Když se po několika měsících a asi deseti přepisech Stallone dopracoval k finální podobě, Chartoff a Winkler začali se scénářem obcházet studia. Šéfům United Artists se příběh zalíbil a požadovaný rozpočet dva miliony dolarů pro ně nebyl nijak velkým soustem. Když se však dozvěděli o autorově podmínce, poněkud znejistěli. Aby si ověřili jeho herecké kvality, vyžádali si kopii jediného filmu, kde Stallone hrál podstatnou roli – dobové drama „The Lords of Flatbush“ (Páni Flatbushe) o partě pouličních bitkařů z Brooklynu. Jelikož netušili, kterou postavu Stallone hraje, usoudili, že je představitel hlavní role, kterou ve skutečnosti ztvárnil herec Perry King. Jeho výkon se studiovým bossům líbil a projekt odsouhlasili. Když však byl omyl odhalen, začali tvrdě vyjednávat. V hlavní roli se buď objeví Burt Reynolds, nebo bude rozpočet poloviční. Stallone trval na svém a film šel do produkce s velmi skromným milionem na kontě.
Škrty v rozpočtu se projevily v obsazení
Adrian měla původně hrát Carrie Snodgress nebo Susan Sarandon. Na jejich honoráře ale rozpočet nestačil, takže roli na poslední chvíli dostala málo známá Talia Shire (sestra režiséra Francise Forda Coppoly). Místo kostýmu si přinesla vlastní šaty a za pár dolarů si v bazaru koupila klobouk a laciné brýle. Stejnou proměnu prodělal Rockyho pobočník Paulie. Původně ho měl hrát Harvey Keitel, roli ale dostal Burt Young, který od samého začátku tušil, že z filmu bude hit, a souhlasil s nižším honorářem. Vedlejších rolí se ujali Stalloneho příbuzní a statisté v hledišti ringu dostali místo honoráře čtvrtku smaženého kuřete. Rockyho pes Butkus je Stalloneho vlastní bullmastiff, kterého musel kvůli zoufalé finanční situaci prodat. Když obdržel zálohu za scénář, koupil ho (velmi draze) zpět.
Rocky měl běhat po Los Angeles
Kvůli nízkému rozpočtu producenti trvali na natáčení v LA. Stallone však trval na Filadelfii a nakonec se k němu přidal i režisér John Avildsen. Natáčení se proto muselo dále uskromnit. Štáb se namísto cateringu živil hamburgery a pizzou. Avildsen točil většinu scén bez povolení a musel pracovat velmi guerillovým způsobem. Miniaturní štáb přijel na vytipované místo v dodávce, rychle vyskočil, natočil scénu a ujel. Pomáhal mu v tom zbrusu nový vynález jménem Steadicam. Díky stabilizačnímu zařízení mohl kameraman běhat po ulicích a pořizovat dokonale plynulé záběry. Rocky byl jedním z prvních filmů, kde se Steadicam testoval, a Avildsen ho využil naplno jak při scénách z ringu, tak ve slavné sekvenci tréninkového běhu ulicemi Filadelfie. Děti utíkající za Rockym jsou skuteční pouliční tuláci a zelinář, který hodí Rockymu pomeranč, neměl tušení, že se připletl k natáčení filmu. Jediný neautentický prvek je trasa běhu. Pokud by Rocky běžel kolem všech míst zachycených ve scéně, musel by k finálnímu výběhu na schodiště Filadelfského muzea umění běžet skoro 50 kilometrů.
Soundtrack měli nahrávat Queen
Stallone měl při psaní scénáře v hlavě hit Another One Bites the Dust. Nedokázal si proto představit, že by film měla doprovázet jiná skladba. Rozpočet na celý soundtrack byl ale jen 25 000 dolarů, což Queen nehodlali akceptovat. Nakonec byl vybrán skladatel Bill Conti, hlavně proto, že nabídl nejlevnější služby. Stallone byl před prvním poslechem nervózní a podrážděný, protože se bál, že nová hudba vyznění filmu nenávratně změní. Po pár taktech se rozjásal. Contiho hlavní téma „Gonna Fly Now“ dodalo uzavřenému ději potřebnou pompu a ze syrového dramatu udělalo příběh plný naděje a inspirace.
Z otloukánka hrdinou
Z nenápadného sportovního dramatu se v kinech stal obrovský hit s tržbami 250 milionů dolarů. Stallone, který kvůli škrtům v rozpočtu pracoval za minimální plat a procenta ze zisku, byl rázem boháč. Další zadostiučinění ho čekalo při předávání cen Filmové akademie. Rocky byl nominován na Oscara v desíti kategoriích a z předávání si odnesl tři sošky – za střih, režii a nejlepší film roku 1976. Ceny za herecký výkon a scénář sice Stallonemu unikly, dodnes je ale jediným žijícím filmařem, který napsal původní scénář k filmu, v němž hraje hlavní roli, a byl nominován jako scénárista i herec. V historii se to podařilo jen Charliemu Chaplinovi. Chaplin byl mimochodem velký fanoušek Rockyho, zemřel bohužel brzy po premiéře a Stallone se s ním nestihl setkat.
Závěr měl být jiný
Šťastný konec Stalloneho příběhu možná předznamenal šťastný konec filmu, kde se Adrian protlačí do ringu a vrhne se zakrvácenému Rockymu kolem krku. Ikonický happyend byl přitom vytvořen narychlo během dotáček. Původně se měl Rocky vybelhat z ringu a s Adrian se potkat až v tunelu vedoucím z arény. Testovací obecenstvo si ale stěžovalo, že scéna vyznívá moc depresivně. Režisér proto narychlo nahnal do ringu všechny zbývající členy štábu a Stalloneho příbuzné a závěr přetočil. Fotografie z původní verze, kde Rocky a Adrian odchází ruku v ruce ze stadionu, byla použita na prvním plakátu.
