Režisér Fatih Akin: Hark Bohm u mého filmu o jeho vzpomínkách brečel. Z toho jsem byl hotový
Provokativní německý režisér FATIH AKIN (52) se v dramatu Ostrov Amrum vrací do posledních dní války na odlehlém německém území. Osobně laděný snímek inspirovaný vzpomínkami filmaře Harka Bohma měl premiéru na festivalu v Cannes a vstupuje do českých kin.
Hamburský rodák Fatih Akin patří k nejzajímavějším německým režisérům naší doby. S rozervaným kusem Proti zdi o střetu liberální a konzervativní kultury vyhrál v roce 2004 Berlinale. V Cannes získal cenu za scénář s ideovým pokračováním Na druhé straně (2007) a v Benátkách bral Velkou cenu poroty za romantickou komedii Soul Kitchen. Později natočil protiteroristické drama Odnikud (2017) nebo svérázný životopis sériového vraha U Zlaté rukavice (2019). Ostrov Amrum o klukovi, který na konci války touží splnit máminu chuť na chleba s máslem a medem, působí na první pohled klidně…
Jste vyhlášený energickými dramaty. Co vás zaujalo na příběhu Ostrova Amrum?
Jde o vzpomínky mého učitele a mentora, filmaře Harka Bohma (14. listopadu zemřel ve věku 86 let; poznámka redakce). Nedávno proběhla taková vlna, kdy se filmaři obraceli ke svému dětství. Alfonso Cuarón natočil Romu, Steven Spielberg Fabelmanovy, Kenneth Branagh udělal Belfast. Tak jsem pobízel Harka Bohma, že by měl taky natočit něco podobného. Prožil ohromně pestrý život, jeho máma byla zapálená nacistka. Říkal jsem mu: „Jestli má někdo nárok tohle zpracovat, pak ty!“ On byl proti, pořád to tak koketně odmítal.
Ale scénář nakonec napsal?
A měl 220 stran! Pěkný špalek, vyprávěný v oddělených epizodách. Do toho se mi nechtělo, film jsem i produkoval, připadlo mi to komplikované. Vybral jsem ale kapitolu, v níž se malý Nanning snaží po celém ostrově sehnat chleba s medem pro svoji truchlící matku. Původně šlo jen o 20 nebo 30 stran. Hark potom příběh rozepsal a já v Nanningově snaze viděl schéma známé z počítačových her. To se mi líbilo.
Film se odehrává na sklonku 2. světové války, hledal jste propojení se současností?
Čas příběhu je jedna věc. Ve filozofické rovině se budoucnost rozhoduje dnes, ovšem utváří nás minulost. Budoucnost, minulost a současnost jsou vlastně totéž. A pro mě ten film současný je. Už jenom proto, že v Německu máme 12 miliónů lidi, kteří volí extrémní pravici. Dvanáct z osmdesáti. To už nejsou jenom nějací skinheadi z Východu, jako tomu bývalo v 90. letech. To už je můj soused, možná učitel vašich dětí, snad bratranec… Nevíte to přesně, ale je to tam. A Ostrov Amrum pro mě byl možností vyrovnat se s tím.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
