Mezi Vláčilem a silou monumentu. Retrospektiva monumentalisty Aleše Veselého připomíná dvě jeho kulatá výročí

Enigma kruhu, 1965, výška vertikály 324 cm, průměr 200 cm

Enigma kruhu, 1965, výška vertikály 324 cm, průměr 200 cm • Zdroj: NGP

Marek Gregor
Diskuze (0)

Čtěte Reflex v Googlu přednostně

Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.

Preferujte nás Sledujte nás

V roce 2012, tři roky před odchodem Aleše Veselého (1935–2015) na věčnost, za mnou do Veletržního paláce, kde jsem tehdy působil, přišli dokumentarista Pavel Štingl a sochař Jaroslav Róna s plánem na vznik místa paměti spojeného s deportacemi téměř padesáti tisíc pražských Židů. Pro svůj záměr získali prostory nádraží Praha-Bubny a ptali se, zda Národní galerie v Praze poskytne prostorovou součinnost při prvních akcích. Jedním z důvodů byla též tvorba nejvýznamnějšího českého monumentalisty Aleše Veselého, který téměř půl století žil kousek od Veletržáku, na nedaleké AVU v 50. letech vystudoval a prvních patnáct porevolučních let tam vedl ateliér. Na jaře 2015 se Veselého sedmimetrová Brána nenávratna v podobě obří kolejová pole zdvižené k nebi stala první a dnes už ikonickou instalací před budoucím Památníkem ticha.

Nyní, kdy by oslavil devadesátiny a kdy si zároveň připomínáme deset let od jeho úmrtí, se Aleš Veselý do Veletržního paláce symbolicky vrací. NGP mu uspořádala vůbec první retrospektivní výstavu – a hned v obřích prostorách Velké dvorany, kde jsme vedle Muchovy Slovanské epopeje viděli gigantický nafukovací člun Aj Wej-weje nebo hravé práce další hvězdy současné světové scény, Kathariny Grosse.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Začít diskuzi

Články z jiných titulů