Všechny tváře utrpení: Minisérie Úzká cesta na daleký sever líčí živoření válečných zajatců v siamské džungli
Vážný vytáhlý mladík Dorrigo Evans miluje literaturu a touží se stát dobrým chirurgem, leč kolem zuří druhá světová válka. Jeho snoubenka Ella pochází z té nejlepší možné rodiny, jenže ve strýcově hospodě točí pivo jeho mladičká žena Amy… Když Dorrigo narukuje, je to vysvobození pro všechny.
Australský podplukovník a zároveň vojenský lékař však se svými muži padne v Sýrii roku 1941 do německého zajetí. O více než rok později se ocitáme v Siamu, tedy dnešním Thajsku, kde nejkrutější ze všech Japonců na císařův příkaz stavějí železnici. Respektive nestavějí – oni jen bičují, hladem trýzní a sadisticky vraždí válečné zajatce, kteří se každý den s tupými nástroji, bosi a jen v bederních rouškách plahočí na místo budoucí dráhy. Postupem času padají jak mouchy – úplavice, cholera, malárie, pěsti a meče dozorců, sněti a amputace bez umrtvení…
Když je v říjnu 1943 Železnice smrti slavnostně otevřena, stojí na jejím okraji už jen hrstka vychrtlých koncentráčníků s prázdnýma očima. Až po válce se dozvědí, že na stavbě zemřelo přes sto tisíc otroků, z toho dvanáct tisíc spojeneckých vojáků. Tohle víme i díky románu Pierra Boulla Most přes řeku Kwai (1952) a jeho sedmi Oscary ověnčené filmové adaptaci.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
