Když se muzika zasnoubí s poezií. Novinka Vlasty Třešňáka je nejlepší deska roku 2024
„Bezzubí do kamer zubí / po skalinách šumí bory / z plejbeku husitský chór! / Kladivo, srp a bejsbol hole / Buřti skáčou! Budu muset?“ (Píseň Happy Hour). A v další sloce Vlasta Třešňák (*1950) dodá: „Nejdu s vámi, jdu jen kolem!“ Kolik z české minulosti a současnosti se mu vejde do jedné sloky, a k tomu jeho postoj – neúčastnit se těch tyjátrů a lidových veselic, kde je plno patosu a odvahy. Ne že by Třešňák nebyl odvážný, je a dotahuje věci do konce (případ estébáka Kafky), ale po svém. I když už delší dobu veřejně nevystupuje, vydal v prosinci (opět s Temporary Quintetem) desku, která se jmenuje stejně jako píseň citovaná na začátku.
Na konci 70. let tvořil spolu s Jaroslavem Hutkou a Vladimírem Mertou trojici folkových apoštolů, jejichž koncerty, nahrávané na kazeťácích, jsme poslouchali společně s rockovými kapelami té doby. A byl z toho tria nejpodivnější. Nealegorický, neintelektuální, proletářský – nenechal si ukrást to slovo vládnoucí ideologií. Písničkáři pro nás tvořili s kapelami jako Uriah Heep, Deep Purple, Led Zeppelin či King Crimson vyrovnané partnerství. Kromě songů jsme znali nazpaměť i jejich historky, jakési tehdejší stand-upy, bez nichž by živé hraní nebylo úplné. Ty Třešňákovy byly třeba o natáčení nevydané supraphonské desky s Kormany nebo zážitky při koncertech v kasárnách.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
