Budoucí slavný francouzský malíř Pierre Bonnard (1867–1947) se seznámil s Marthe Boursinovou (1869–1942) v roce 1893 a strávili spolu zbytek života, z toho třicet let na hromádce. Scenárista a režisér Martin Provost (66) v půvabném filmu Malíř jejího těla zachycuje jejich mnohdy turbulentní soužití a vzdává hold Marthe, která se za jiných okolností mohla sama stát známou umělkyní. Snímek měl premiéru loni v Cannes a Provost jej v listopadu osobně uvedl v Praze v rámci Festivalu francouzského filmu. Nyní je k vidění v kinech.
Ve filmu ukazujete, jak se Pierre a Marthe seznámí, jejich partnerskou krizi a závěr života. Uvažoval jste i o jiných momentech?
Musel jsem provést několik drastických rozhodnutí, měl jsem na výběr z řady dalších období, ale zaměřil jsem se na tyhle tři. Jednak jsem chtěl ukázat jejich život v domě zvaném La Roulotte (Maringotka). Žiju poblíž a chtěl jsem filmem vzdát hold tamní krásné krajině, která se objevuje v Bonnardových obrazech. Druhé zastavení se týká Pierrových nevěr. Měl hodně milenek, ale já z nich vybral pouze jednu – Renée, která se taky objevuje na jeho plátnech. Spolu s Marthe tehdy vytvářeli jakýsi „pár ve třech“. Třetím momentem byl závěr života hlavních hrdinů. Tam jsem chtěl ukázat, co vlastně znamená dlouhodobý vztah, jak se proměňuje na ploše desítek let a co se v něm děje například s vášní. Protože dnes lidé o dlouhodobé vztahy moc neusilují, mění partnery víceméně, jak se jim to hodí.
Renée ve vašem filmu zemře ve vaně a Pierre o mnoho let později najde její portrét v Římě. Nakolik jsou takové detaily pravdivé?
Nevíme, jak Renée zemřela, víme toho o ní vlastně velmi málo, je v příběhu Pierra Bonnarda takovým hluchým místem. Moje přítelkyně Françoise Cloareková, která o Marthe napsala knihu L’indolante (Dřímající žena), se domnívá, že k té smrti došlo právě ve vaně, a to se mi líbilo: je to fotogenické, přímo filmové, a rezonuje to s mnoha Bonnardovými plátny, na nichž je ve vaně Marthe. Primárně mě zajímal vztah Pierra a Marthe a to, jak se odrážel v Pierrově díle. Samozřejmě jsem proto musel vynechat řadu věcí – třeba to, že Bonnard měl takových „přítelkyň“ jako Renée víc. S jednou, která se jmenovala Lucienne, snad měl dokonce syna. A to si pak můžeme klást otázku, proč tedy neměl děti i s Marthe. Jestli třeba nebyla neplodná, když absolvovala několik potratů. Netuším, do jaké míry je možné rekonstruovat historickou pravdu. Když točíte film, zachycujete fantómy, duchy minulosti. Možná to jsou právě duchové, kdo v mém filmu promlouvá mým prostřednictvím.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
