Vážené čtenářky, vážení čtenáři, po roce opět přicházíme s nabídkou nekvalitního sexu a předkládáme přehled nejméně zdařilých sexuálních scén, jež čeští spisovatelé v roce 2023 vepsali do svých zduřelých, pardon, občas snad i zdařilých próz. Zatímco loni se masívně znásilňovalo, letos se především masturbovalo. Románový záchodový sebeukáječ bohužel nebyl připuštěn do povídkového pokoje onanistů, ale i tak se „udělal rychle a dobře“. Jako podněty vzrušení pak posloužilo leccos, od igeliťáku plného oleje přes „šňůrku u košile“ po mloky. Kopulovat pak budeme s klukem z koncentráku, se známým knězem, s dvěma gypsovými lazary i se sexuálním turistou. Samičky byly v tomto ročníku BAD SEX IN FICTION AWARD REFLEX 2023 v duchu genderových stereotypů až na jedinou výjimku pouhými loutkami v rukou samců, ovšem hned čtyři z našich finalistů se (zatím) identifikují jako ženy, takže komise pro rovnost pohlaví musí držet pysk. A když už jsme u toho…
Britská literární soutěž Bad Sex in Fiction Award, kterou od roku 1993 každoročně uděloval měsíčník Literary Review, byla před třemi lety zrušena. Leckdo to tehdy mohl číst jako přikývnutí celosvětové prudérii. Nic podobného ovšem my v Reflexu nemáme v úmyslu! Naše heslo zní „Radši vzrušit nežli rušit“ a cenu za špatný sex v nejnovější české próze udílíme dál i proto, že nás přední (i zadní) tuzemští literáti nepřestávají zásobovat otřesně napsanými erotickými scénami. Když s nimi nedosáhnou na Literu, Ortenku, Literární cenu Knižního klubu ani na Pohár okresního přeboru v milostné próze města Klepec, musíme jim dopřát triumfální vítězství nebo minimálně čestné uznání alespoň my. Na své vavříny pak mohou být Jan Folný, Petr Stančík, Ondřej Macl, loňská (historicky první!) vítězka Michaela Melicharová a další králové naší BSA hrdí. Vždyť anticenu za blbě napsané sentence sexuálního charakteru mají doma na krbu i synové a dcery Johna Updika, Toma Wolfa a Normana Mailera nebo Jonathan Littell, Morrissey či Nancy Hustonová.
Letos jsme ani nemuseli sahat do literárního podpalubí po Kolouškovi Jany Bernáškové, kolik se na nás té erotiky sesypalo. Dokonce i čtyřnásobná držitelka Magnesie Litery, Radka Denemarková, občerstvila čtenáře ve své novince s názvem Čokoládová krev silným, drtivým popisem ztráty panenství naší paní Boženy Němcové. Ano, tutéž událost loni citlivě a věrohodně popsala scenáristka Hana Wlodarczyková ve svém obsáhlém románu Božena – všechno už tu bylo. Popis fantastického sexu, který byl tak špatný, že se vlastně ani nestal, pak nabízí v povídce Pežot lux z říjnové sbírky 13! stand-up komik Pavel Tomeš. S pojišťovákem gigolem a paničkou z bytovky se u hrátek s gaučem, psíkem a vepřovými řízky nasmějete, ačkoli sousedi u otevřených oken si na schůzi esvéjéčka nejspíš budou trochu stěžovat…
Jako každoročně u příležitosti vyhlašování naší anticeny očekáváme nejen škaredé dopisy toho pána z Moravy, v nichž nás tituluje všemožnými názvy pohlavních orgánů. Především předpokládáme, že se pobavíte, zasmějete, protočíte panenky a pak, ehm, protočíte tu svoji panenku. Nebo panáčka.
Klikněte na tlačítko "číst dále" a podívejte se na náš žebříček.
Pokračování 2 / 11
10) Kateřina Rudčenková
Tchyně nemá jazyk
Zbyšek: „Když mi bylo osmnáct, měl jsem autonehodu, a to velmi nepříjemnou. Obě ruce v gypsu. Celých osm měsíců! (…) Alkohol odboural zábrany, a tak když mi pomáhala močit, řekla: ,Ty můj chudáku, vidím, že se nemůžeš ani vymočit, jak ti trčí.‘ Dali jsme řeč na toto téma. Kdo by mi jak mohl pomoci. No kdo jiný než máma. Pomáhala mi pak takto častěji, než jsem se uzdravil.“
No brrr! Fúúúj! Máma?! Noční můra, incest, Sodoma Gomora atp. Držitelka Literární ceny Reflexu za novelu Amáliina nehybnost (2021) se nám rozhýbala nějak přespříliš! „Ó, pohlaví, jak naplňující je držet a hladit penis plný krve a tichého chtivého života,“ vzplála jedna z hrdinek povídkové knížky Kateřiny Rudčenkové, slečna Berta, v experimentálním textu Čtyři pokoje. V něm se ocitáme i v pátém, podkrovním pokoji onanistů, kde mezi chlapci včetně výše citovaného chudáka, gypsového Zbyška, probíhá přenos poznatků ohledně spolupráce s umělou vibrační vagínou, gumovou pannou, dětskými nafukovacími rukávky na plavání, oloupaným tvrdším banánem, igeliťákem plným oleje a mužského genitálu, co se pak zastrčí mezi matrace gauče nebo postele… Inu, co si budeme povídat – autorce jedenácti povídek souboru Tchyně nemá jazyk (vydal Odeon) jdou její obvyklé protagonistky, osamělé oduševnělé hledačky středního věku, o poznání líp než mužští hrdinové. I ta jejich sexualita je taková nějaká, řekněme, vyzrálejší…
Pokračování 3 / 11
9) Markéta Hejkalová
Století na vlnách
Dorothea dlouho vnímala Karla pouze jako platonického přítele. Trvalo několik měsíců, než ho pustila do svého těla. S nechutí a ostychem, ale krotké milování s Karlem byl nečekaně příjemný zážitek.
Už jméno protagonistky nového románu Markéty HejkalovéStoletí na vlnách (vydal Host) předznamenává, že to s ní v posteli asi nebude žádný odvaz. A skutečně, chudák Karel si musel počkat, než ho Dorothea v česko-finském románu, odvíjejícím se proti proudu času a rozpínajícím se od ruské invaze na Ukrajinu až do konce devatenáctého století, „pustila do svého těla“. Pokud by mladší čtenáři tápali, co si pod tím souslovím představit, tak takhle by se nejspíš popisoval sexuální styk v harlekýnkách z osmnáctého století. Podobně plaché a ploché je i zakončení „krotkého milování“. Škoda že se Markéta Hejkalová trochu neodvázala, nezalovila ve slovníku jedenadvacátého (nebo alespoň dvacátého!) století a nedopřála „nečekaně příjemný zážitek“ i svým čtenářům. Takhle nám totiž nezbývá než tápat, zda si Dorothea první sex s Karlem užila víc než třeba odstranění kuřího oka. Z takto upejpavého popisu to asi nevyčteme.
Pokračování 4 / 11
8) Jaroslav Kalfař
Stručná historie věčného života
Když jsme si večer zalezli do postele, pod moskytiéru, která nás chránila před šváby, pořád četl. Třela jsem se mu nahým stehnem o nohu, o bok a břicho; debata o Mlocích ve mně znovu probudila touhy, které byly už několik měsíců mrtvé. Ale aby si mě všiml, musela jsem mu knížku vytrhnout z ruky. Dokonce i když jsem si na něj nasedla a začala ho líbat, když jsme oba ve vzácně chladné noci ztěžka oddechovali, viděla jsem, že jeho mysl se toulá v tom novém světě obývaném mloky. Připadal mi bližší než kdy dřív.
Jako afrodiziakum může sloužit leccos. Někdo používá zázvor, někdo ženšen, údajně není k zahození ani marihuana. Že by však někoho vzrušovali mloci? Inu, literatura nabízí prostor pro všelijaké výstřednosti. A tak si protagonistka nového románu Jaroslava Kalfaře – to je ten spisovatel, který se svými poněkud jalovými příběhy uspěl až ve Spojených státech – Stručná historie věčného života (vydala Kniha Zlín) nejprve pořádně protáhne nahé stehno a pak si střihne trojku se svým přítelem a s mloky toulajícími se v jeho představách. Nikoho asi nepřekvapí, že se vztah nakonec rozpadl. Myšlenky na mloky holt patrně nejsou dobrým základem fungujícího sexuálního života.
Pokračování 5 / 11
7) Eli Beneš
Nepatrná ztráta osamělosti
„Pojď na čtyři,“ požádal jsem ji a nečekal na odpověď, překotil jsem ji a popadl za boky a začal pořádně přirážet. Začal jsem hekat, snad jsem byl trochu hrubší, sténala a vzdychala opravdověji, přirážel jsem stále víc a hluboce jsem dýchal a dával dostatečně najevo své vzrušení.
Mohlo to skoro vyjít, kdyby se na mě v hloupý okamžik znovu neotočila, takže jsem se snažil přirážet ještě víc, pleskalo to o její zadek, viděl jsem, jak je rudý stejně jako její boky, které jsem drtil rukama. Začal jsem se námahou potit, slané kapky jí padaly na záda, ruce i břišní svaly mě z toho všeho pálily a kameněly, opravdu, Icku, měl bych začít posilovat, díval jsem se na boxovací pytel zkroucený v koutě, později ho musím pověsit. Přirazil jsem z posledních sil, už to dál nešlo, vytáhl jsem ho a rukou několikrát přejel sem a tam. Nešlo to.
Pak jsem Editě dostatečně věrohodně plivnul na záda. Obrátila se na mě, celá šťastná, jako když se pes ohlíží za páníčkem. Utřel jsem jí záda rychle košilí, usmála se.
„Něco se změnilo?“ zeptala se.
Petr Stein z výborného debutového románu Eliho Beneše (známého nejen posluchačům Radia 1 jako Pierre Beneš) uteče z pochodu smrti z likvidovaného vyhlazovacího tábora. V Praze se pak snaží zapomenout na svou ztracenou rodinu v rozličných postelích. S krásnou a jednoduchou Editou to bylo „bezkonkurenčně ze všech nejhorší“, jak sezná i ctěný čtenář našeho bolestného úryvku. Výraz „překotit“ si člověk automaticky spojuje s židlí – ale on ten židovský skoropanic s chudinkou Editou vlastně zachází jako s kusem nábytku. Myšlenky odbíhající z bušení do chudáka ženské k bušení do boxovacího pytle dobře ilustrují ubíjející, nikam nevedoucí rachotu. Flusanec tomu mizernému sportu nasadil korunu. Pro lepší sex v Nepatrné ztrátě osamělosti (vydala Akropolis) zalistujte na stranu 311 (Petrovo poprvé, s rozvedenou Ernou), pro sex nejsmutnější, drtivý na stranu 336 (s nebohou holkou z koncentráku Leou). Ty další si laskavě objevte sami, román s čtenářským hodnocením 90 procent (dle sedmadvaceti uživatelů serveru Databazeknih.cz) za to rozhodně stojí.
Pokračování 6 / 11
6) Petra Dvořáková
Pláňata
… pak se seberu a zavřu se na záchodě. Nejdřív jen tak koukám, potom si zasunu ruku do kalhot a potichu se udělám sám. Představuju si u toho, jak Aleně uvolňuju šňůrku na košili, jak jí prsty přejíždím po bradavkách a ona se nechá. Směje se u toho, pak si košili svlíkne, nechá se lízat a potom mi dá. Udělám se rychle a dobře. Ale ne tak dobře, jak bych si mohl užít s ní.
Tak jako při čtení románů Petry Dvořákové obvykle trpí každý, kdo má elementární cit pro jazyk, trpí i většina jejich postav. V autorčině novince Pláňata (vydal Host) tak narazíme na přehlídku tíživých témat, od zneužívání dětí přes chudobu, všelijaké lapálie v mezilidské komunikaci a bezbřehou nevraživost ve vztazích až po sexuální frustraci. Zatímco taková Petra Soukupová dovede proniknout k jádru těchto témat a vystavět na nich chytlavý děj i prokreslené postavy, v podání Petry Dvořákové se to vše mění v toporný, rozbředlý a nevěrohodný příspěvek k oblíbenému žánru misery porn. Škoda že nějaké porno neměl po ruce otec protagonistky tohoto románu, který se po marných pokusech o zteč manželského lože musel odebrat na záchod, kde před tím, než se udělal „rychle a dobře“, vyplodil v představách sexuální scénu, která nejspíš běží hlavou kdejakému onanistovi. Tedy před tím, než zažije první skutečný sex. Nebo než se podívá na porno. Pak už je snad lidská představivost schopná lepších výkonů. Když sledujeme, co běží hlavou záchodovému sebeukáječi, ani nás nepřekvapí, když se vzápětí svěří, jak jej žena „pusinkuje na krku“. Cenu za nejvíc asexuální slovo roku získává…
Pokračování 7 / 11
5) Stanislav Komárek
Jezovita Balbinus
Bránil se ale jen nevydatně a za moment ze sebe strhali šaty a divoce se pářili na posteli i na stole, kupodivu téměř úplně potichu, aby se osazenstvo domu nepoplašilo, lampička s konopným olejem celou scénu slabounce a lhostejně osvětlovala. Bylo v tom z obou stran i cosi ze zoufalství a násilí, Bětka též vystihla přesně den ovulace, ač podobný pojem tehdy samozřejmě nikdo neznal. Balbinus pak se smutkem a rezignací sledoval své semeno, vytékající jak řídká syrovátka z vagíny a kapající na ušlapanou podlahu.
„Tiše a rychle – hlavně rychle“, jako Evi a Saša v Pelíšcích. „Důstojnej pán“ sice tak „krásně káže vo tom Nebeským království“, ale Bětce Knédlhansové, druhé a poslední ženě jeho života, barokní učenec Bohuslav Balbín odolati nedokázal. Ač bereme v potaz, že „Post coitum omne animal triste“, každý tvor je po pohlavním styku smutný, soudě podle ukázky byl titulnímu jezovitovi Balbínovi sex se ženou možná ještě nepříjemnější než těch padesát ran bičem. Právě o takový trest si kněz řekl v jedinečném čtvrtém, nakladatelstvím Academia vydaném románu Stanislava Komárka, jenž na páté místo dosáhl nejen v našem prestižním klání, ale též v letošní anketě Kniha roku Lidových novin. Profesor Komárek je filozof, spisovatel, a především biolog – odtud ona přesná oborová terminologie, od páření přes ovulaci po semeno a vagínu… To s klucima to bylo onačejší než s Bětkou: se študentem Karlem „…zmizeli pod peřinou Balbínova lůžka, bylo to jako výbuch sopky, či lépe řečeno sopek dvou, a ještě dlouho se něžně hladili. Byla z toho láska jako trám a k čemusi podobnému později došlo i s Vchynským a Viktorinem.“ Je tedy pravda, že důvodem zákazu práce s mládeží nebylo Balbínovo vlastenectví, ale sexuální orientace, jak se dnes soudí? Nevíme. Jisté je, že své oblíbené syrovátky se po přečtení ukázky nějakou dobu nenapiju.
Pokračování 8 / 11
4) Michi Miky
Sex, chlast a bláznivá láska na Pobřeží hříchu
Chová se mile, sprchuje a meje mě jako miminko, ale v posteli mě zrovna dvakrát nerajcuje. Masíruje mi všecko a snaží se i kouřit, ale když na ni vlezu, je to úmorný. Klimatizace je slabá, potím se jako knedlík v hrnci, a přestože mám v sobě viagru, nemám ho úplně tvrdýho a nemůžu se udělat. I strčím hustlerce čtyři prsty do jedný dírky a palec do druhý a vyhoním se jí na záda a jdeme spát.
Autor knihy (nejen) o sexuální turistice v Thajsku se podle nakladatelské anotace schoval pod pseudonymem Michi Miky. Takovému rozhodnutí by se mohl divit snad jen člověk natolik zblblý pornem, že mu připadá zvláštní, když masáž skončí jinak než vášnivým soubojem dvou naolejovaných těl na masážním lehátku. Kniha Sex, chlast a bláznivá láska na Pobřeží hříchu (vydala Novela bohemica) připomíná hypertrofovaný pornofilm. Souloží se tu pořád, při každé příležitosti a s kdekým. Kdyby se z téhle knihy vykuchaly sexuální scény, zbyla by z ní útlá brožurka. Uvážíme-li, kolik si toho zde vypravěč odsouloží, nemůžeme se divit, že ani viagra mu nezaručí erekci. Ostatně protagonista bere po nějaké době sexuální nabídky s notným nadhledem. Když mu masérka (!) nabízí orální uspokojení a požaduje tisíc bahtů, odpoví, že za takový prachy může „mít každej večer lososa na grilu“. A pak že je romantika mrtvá!
Pokračování 9 / 11
3) Martin Šmíd
Po ovoci poznáte je
Zoe mu začala rozepínat knoflíčky pyžama, on se na oplátku pokusil přetáhnout jí přes hlavu triko, což ale jednou rukou nešlo, a tak ji alespoň hladil po zádech. Když už to trvalo dlouho, napřímila se, svlékla si triko sama a rozepnula si podprsenku. Poté shrnula Sebastianovu přikrývku až ke kolenům, zatímco on se pravou rukou vymanil z rukávu pyžama. Pak si rozepnula sukni, svlékla si kalhotky, o kousek shrnula jeho kalhoty, nasedla na něj a znovu se k němu přitiskla.
Protože ve své pozici neměl příliš volnosti, alespoň ji pravicí držel okolo hýždí a snažil se pomáhat jejím pohybům. Vše se odehrávalo mlčky až do oné chvíle, kdy ji rukou, kterou držel její bedra, k sobě silně přitiskl a ona tlumeně vykřikla.
Nějakou dobu, stále k sobě přitisknutí, odpočívali, když se ozval zvuk rázně otevíraných dveří.
„Dobré jitro, pane Steinere, budeme měřit teplotu,“ zazněl hlas černovlasé sestry.
To byla gymnastika, co? Panečku! A těch sloves, co se nám v tom „popisu pracovního postupu“ vyrojilo! Rozepíná se něco hned třikrát po sobě na ploše čtyř souvětí, taky se třikrát za sebou něco k něčemu přitiskne a dvakrát shrnuje… Člověk si říká, zda je nudnější a plošší popisovaná erotika, nebo k tomu užitá stylistika. Výraz „hýždě“ má pomalu stejný erotický náboj jako představa nemocničního pyžama! Pán s „rozdrátovanou“ nohou a s levou rukou v sádře a jeho pečovatelka to v nemocniční cimře mezi velkou vizitou a návštěvami příbuzných umějí rozjet, i když jen ve snu, po němž ovšem nehybný atlet potřeboval „vyměnit pyžamo i ložní prádlo“. Románová prvotina Po ovoci poznáte je (vydal Volvox Globator) z pera Martina Šmída, onoho studenta, jenž měl údajně zemřít při demonstracích v listopadu 1989, honí tolik zajíců najednou, že vám z toho půjde hlava kolem: je to detektivka, psychothriller, nebo spirituální cosi? Ani nemusíte utrpět ztrátu paměti, kóma a psychické zhroucení jako chudák hlavní hrdina, čtyřicetiletý věřící scenárista Sebastian Steiner, který má kromě manželky Sofie, dvou dětí a „několikanásobných fraktur končetin pohmožděné snad všechny orgány v těle a také zlomenou bederní páteř“. A taky chuť na sex s tlumeně vykřiknuvší Zoe.
Pokračování 10 / 11
2) Jan Kholl
Tajný život domorodců
Michal vůbec nemá fantazii. Píchá ji jako robot. Píchá ji úplně bez vášně. O co lepší byli nadrženci po zábavách, co se jí ani nedokázali trefit mezi nohy. To se jemu stát nemůže. Michal má přesnou mušku. Michal je architekt sexu. Neustále ji podkládá polštářky, aby dosáhl co nejpohodlnější pozice. Možná by nebyl marný zvedák motorů, chce se jí navrhnout. Ale mlčí. Dívá se do stropu a mlčí.
(…)
Kristýna sleduje Michalovu přípravu na milování s mírným znechucením. Úzká hadice penisu, pohupující se ze strany na stranu, slepené chlupy na Michalově hrudníku, mokré vlasy sčesané dozadu dávají vyniknout utrápenému čelu. Zarudlé oční bělmo a bílý zadek poskakující jako tenisový míček v ní zabíjejí poslední zbytky ženského chtíče. Když se jednou Michal ohne ke spodní poličce nočního stolku pro tubu s lubrikačním gelem, Kristýna téměř propukne v smích. Chudák Michal neví, že je mu v tu chvíli krásně vidět nejen do hlavy, ale i do konečníku.
„Líbilo by se ti to do zadku?“ napadne ji.
(…)
„Jak říkám – nemám zájem, díky. A dej nohy od sebe, prosím.“ Matrace se natřásá, jak se k ní Michal blíží po kolenou s prsty zamatlanými od gelu.
Kristýna poslušně roztáhne nohy a znovu se dívá do stropu. Michal jí strčí prsty s gelem do pochvy a několikrát jimi zakrouží. Zbytek gelu nanese na svůj vztyčený úd. Rychlým třením mu dodá větší tvrdosti, aby mohl bez problémů probodnout Kristýninu vagínu.
Tak počkat! Michal má přesnou mušku a zároveň hodlá na konci této výjimečně vynalézavé sexuální scény Kristýninu vagínu probodnout? Neměl by tomuhle architektovi sexu někdo vysvětlit, jak vlastně lidské tělo funguje a že při sexuálním styku není nutné partnerku zmrzačit? Alespoň že Kristýna zná i ty nejzasutější otvory svého souložníka. Porota literární anticeny tajně podezřívá debutujícího Jana Kholla, že citovanou scénu napsal přímo pro potřeby naší soutěže. Jinak totiž jeho román Tajný život domorodců (vydal Host), jenž sleduje Petra v tom krásném životním období, kterému se říká krize středního věku, příliš nápaditý není. Ale za obhlídku Michalova konečníku, úzkou hadici penisu (fuj) a další svěží – a odporné – jazykové hříčky si autor druhé místo zaslouží.
Pokračování 11 / 11
1) Radka Třeštíková
Kde jsi, když nejsi
Už si ani neberu kalhotky, Jakub mi jen vyhrne šaty a strčí do mě nejdřív dva prsty, pokaždé překvapený, že jsem vlhká, říká mi, kurva, ty seš vlhká, bejbe, chci tě mrdat, bejbe, a já jsem zjevně vlhká už jenom z těch jeho slov. Udělám se hned a pak ještě jednou. Jakub se potí jako v sauně, nadává nahlas, že je mu, kurva, horko, že mě musí vzít na hotel, kde si konečně narovná nohy, kurva, křeč! Dlaní se zapře o dveře, nepřestává přitom přirážet a na mě pořád kape jeho pot, já kvůli potu cizích lidí dokonce přestala chodit na jógu, a teď ho mám všude, i ve vlasech a v obličeji, a v puse mám slano, když ho líbám na zpocený hrudník, záda mám sedřená tak, že doma nemůžu chodit nahá, a když se sprchuju, tak se zamykám, to jsem nikdy dřív nedělala, a Marek na mě kvůli tomu buší. Ale jo, klidně zase můžeme do auta. Anebo se jen opřu o vrata, když to teď Jakuba napadne.
Chci ho mít v sobě!
Královnou špatného sexu se letos po Michaele Melicharové stává opět žena! Radko Třeštíková, vítejte, dlouho a toužebně jsme vaši korunovaci očekávali! Čtenářsky úspěšný pornografický román a slovníček vulgarismů v jednom, knížka Kde jsi, když nejsi (vydalo Motto), představuje sedmatřicetiletou Dášu Kotovou, matku dvou dětí a oběť své vlastní tuposti, a jakéhosi Jakuba, který je rapperem, dealerem a o jedenáct let mladším milencem řečené Dáši, které ovšem přezdívá Daisy, aby byla aspoň trochu cool. Výše popsaná scénka z romantického dostaveníčka těch dvou sice možná připomíná řezníka hrajícího si s kusem dobytka na gynekologické vyšetření, ale nelíbí-li se vám, vyberte si v megabestselleru zkušené autorky, která se opět rozhodla obnažit se i jinde než na svém instagramovém účtu, libovolnou další. Někde mezi pasážemi o análním kolíku (už na první stránce, pro nedočkavce), bělení řitního otvoru, o láhvi ve vagíně, mezi „jedním rychlým happy mealem“ (tím se myslí okamžité milování, nedovtipové!) a omlazováním vulvy najdeme i pár zoufalých a zoufale špatně napsaných pokusů o manželský sex. Těžko říci, zda se spisovatelka při psaní držela Jakubova oduševnělého kréda „Míň myslet, víc mrdat“, ovšem k prvenství v anketě Bad Sex Award jí důmyslná autorská strategie pomohla. Blahopřejeme a těšíme se na devátou knížku Radky Třeštíkové, Karlose Vémoly mezi literáty! A opět tak vtipnou, prosíme: „Po kanálech, jo, já bych radši jezdil po análech, haha, musím příště vzít nějakej gel, bejbe?“ Snad ani ne.
