Z filmu Asteroid City
Z filmu Asteroid City
Z filmu Asteroid City
Z filmu Asteroid City
Světová premiéra seriálu The Idol v CannesSvětová premiéra seriálu The Idol v Cannes: Leonie Hanne
34
Fotogalerie

Canneský deník Šimona Šafránka 7: Mluvit můžu o tom, že seriál Idol s Lily-Rose Depp skandalizuje festival

Festival v Cannes vletěl do druhého týdne ve velké formě. Na bulváru Croisette se střídá The Weeknd se Scarlett Johansson rychleji, než fotografové dokážou měnit karty ve svých foťácích.

„Mlčenlivost už jsi podepsal?“ Mám před očima bílo. Papír. Tlačíme se v hloučku tradičního canneského kina Olympia. Vyplňujeme embargo, o následujícím filmu nebudeme psát, dokud nebude mít oficiální premiéru. Je to tady normální praktika. A tak o tom filmu nemůžu nic napsat, přestože bych opravdu rád. A nemůžu ani říct, o jaký film jde.

Je to jedna z klasických festivalových bolestí – vidím něco, co mi rozlomí srdce, ale není možné o tom s nikým mluvit. Den, dva, kdo ví kolik. Naopak mluvit můžeme o novém dobrodružství Wese Andersona s názvem Asteroid City (v českých kinech premiéruje CinemArt 22. června). Vypadá přesně tak jako všechny ostatní filmy Wese Andersona. Režisér, který miluje centrální kompozice, pastelové barvy a postavy na hranici uvědomělé trapnosti, se tentokrát rozhodl vyprávět o vesmírné horečce. Odehrává se v 50. letech v titulním městečku, kde před tisícovkami let dopadl meteorit. Během každoročního setkání mladých vynálezců se odehraje něco, co zneklidní i pozorovatele atomových výbuchů. Anderson do ansámblového filmu obsadil své oblíbené herce Tildu Swinton a Jasona Schwartzmana, ale nově především Toma Hankse, Scarlett Johansson nebo Steva Carella. Andersonův rukopis je rozeznatelný od prvního záběru, podobně jako to umí Aki Kaurismäki. Jenže zatímco v jeho Fallen Leaves vnímám, že vyhraněnou formu doprovází i podobně vyhraněná a precizně artikulovaná emoce, u Andersona vidím jenom tu formální stránku.

Zdá se mi, že forma je zakletím i pro amerického režiséra Sama Levinsona (seriál Euforie). Teď pro HBO Max natočil sérii Idol. Na streamovací službě bude k vidění od 4. června. V hlavní roli Lily-Rose Depp coby zpěvačka Jocelyn, která se vzpamatovává ze smrti své matky a přitom se chystá na turné. Zatímco internetovou kulturu vzrušuje její selfie se spermatem na obličeji, Jocelyn se obává, že nemá dobrý materiál. Hudební tedy. A tak je náchylná brát rady od manipulativního impresária Tedrose Tedrose. Ten je debutovou rolí hudebníka The Weeknda alias Abela Tesfayeho, jinak též oddaného filmového fanouška, o kterém koluje, že v Cannes chodí na tolik projekcí, kolik jen může.

Kdo ví. Každopádně hned po slavnostní premiéře magazín Variety psal, že Idol skandalizuje Cannes s Lily-Rose Depp coby masturbující pop star, nahotou a Weekndovým televizním debutem. Konkurenční Rolling Stone už v březnu uvedl, že „z další Euforie se stalo mučící porno“. Magazín uvádí, že původní režisérka Amy Seimetz (Já, společnice) byla nahrazena Levinsonem, „protože spolutvůrce Tesfaye měl pocit, že pořad příliš upřednostňuje ženskou perspektivu“. Levinson včera na tiskové konferenci poznamenal, že když mu jeho žena přečetla zmíněný článek, „podíval jsem se na ni a řekl: ‚Myslím, že máme největší show letošního léta.‘“ Tesfaye zmínil, že jim šlo o seriál, který „spoustu lidí rozesměje a nějaké naštve“. Zpěvák také zmínil: „Chtěl jsem natočit temnou, zvrácenou fantasy o hudebním průmyslu. Zvýraznit všechno, co o něm vím z vlastní zkušenosti.“

Jak to dopadne? Dozvíme se až v průběhu léta. Hudební filmový večírek každopádně v Cannes uzavřel Jim Jarmusch, který společně s Carterem Loganem coby Sqürl ozvučil sto let staré experimentální filmy Man Raye. „Chápeš to, že se jmenuješ Man Ray? To je jméno!“ rozplýval se legendární americký režisér při projekci pásma nazvaného Return to Reason dle Rayova stejnojmenného snímku. „A za kámoše máš Marcela Duschampa!“ zmínil Jarmusch nejznámějšího dadaistu na světě. „Doufám, že vám to najede, i když my jsme u skládání té hudby nic nebrali,“ rozloučil se Jarmusch a jeho slova se stala proroctvím. Sqürl dávají čtyřem Man Rayovým filmům zcela nový, blouznivě podmanivý rozměr. Pochopitelně by bylo hezké zažít projekci s hudebním doprovodem hraným naživo, ale i aktuální filmová verze má v sobě podmanivost, již si budete pamatovat ještě dlouho dopředu.