nahoru

Jan Pivec měl hlas jako zvon a rád si utahoval z kolegů. Exceloval v televizi, i shakespearovských dramatech

Jiří Štefek 19. května 2022 • 17:00
Jan Pivec měl hlas jako zvon a rád si utahoval z kolegů. Exceloval v televizi, i shakespearovských dramatech
foto: ČTK

„Když zavolal, padala nejen omítka, ale i balkony.“ „Vulkán, co chrlí lávu a balvany.“ Takto charakterizoval Miroslav Horníček či režisér František Filip nepřehlédnutelného herce a jedinečného vypravěče Jana Pivce. Filmoví diváci si ho pamatují především jako císaře Zikmunda ve Vávrově husitské trilogii či jako přísného otce F. L. Věka ve stejnojmenném seriálu, na divadelních prknech pak vynikal v shakespearovských dramatech. Od jeho narození dnes uplynulo 115 let.

Jan Pivec se narodil 19. května 1907 v Praze jako jedináček do rodiny zámečníka a nožíře Jana Pivce a jeho manželky Františky. Ta si přála, aby se její syn stal inženýrem. Důvod byl prozaický, chtěla, aby byl v budoucím životě dobře zajištěn. Malý Jan tedy začal studovat reálku, kterou však nedokončil. Přestoupil proto na obchodní školu na Smíchově, ale tam se mu také nedařilo. Následně zkusil kariéru obchodníka, ale ani zde se nesetkal s příliš valným úspěchem. Chvíli proto pracoval jako účetní v papírnické firmě. Až na popud otce, který našel v novinách inzerát, se stal členem Biblické divadelní společnosti Karla Hroudy, které jako putovní divadlo hrálo převážně pašijové hry a biblické výjevy.

U Karla Hroudy však Jan Pivec dlouho nepobyl a přešel do rodinného divadelního spolku Oldřicha Nádhery. V těchto představeních vynikal hlavně v pěveckých rolích. Přihlásil se na Státní konzervatoř v Praze, byl přijat na dramatické oddělení vedené profesorem Jaroslavem Hurtem. Zde mohl naplno projevit svůj talent a to se i stalo. Ve studentském kolektivu, kde jeho spolužáky byli například Vlasta Fabiánová, Miloš Nedbal či Hana Vítová, vynikal. Zcela nepochybně mu k tomu pomohly jeho poznávací znamení a rysy, které mu zůstaly charakteristické i v budoucnu: vysoká statná postava, hřmotné vystupování a pevný sytý hlas.

Již během studií na konzervatoři Pivec hrál na scénách Osvobozeného divadla a divadla Akropolis. Dlužno dodat, že tato angažmá přijímal jen kvůli výdělku, aby nebyl finančně plně závislý na svých rodičích. Na doporučení Rudolfa Deyla je v roce 1930 přijat do divadla v Bratislavě, kde působí další čtyři roky. Během nich hrál v mnoha hlavních rolích, nejvíce zaujal svým ztvárněním Mefista v Goethově Faustovi. Jeho výkonů si všiml i hlavní dramaturg Národního divadla v Praze Karel Hugo Hilar, který Pivcovi nabízí hostování v Praze. Vztahy Pivce s Hilarem měly k idylce daleko, přesto Pivec v roce 1934 podepisuje smlouvu na stálé angažmá v Národním divadle, jemuž zůstává věrný až do svého odchodu do důchodu v roce 1970.

V čase nástupu do Národního divadla Pivcovi táhlo na třicet. Byl proto doslova nabitý energií a k neutahání. Za jednu divadelní sezonu byl schopen zvládnout až dvacet rolí. Často vystupoval v dramatických úlohách, ale dokázal bravurně zvládnout i komediální party. Hrál hlavní anebo výrazné vedlejší role, jako například v shakespearovských hrách – Mercuitia v dramatu Romeo a Julie, rytíře Falstaffa v komedii Veselé paničky windsorské, Orlanda v komedii Jak se vám líbí, přičemž jeho Jago v shakespearovském dramatu Othello je nepřekonatelný. Američtí teatrologové a specialisté na Othella, kteří měli možnost u nás v padesátých letech hru spatřit, uvedli, že Pivec byl prý tím nejlepším Jagem, kterého kdy viděli. S tím souhlasili i mnozí Pivcovi kolegové. „Ten, kdo chce hrát Jaga v Shakespearově Othellovi po Janu Pivcovi, je šílenec,“ prohlásil o něm například Miroslav Horníček.

Vedle rolí v divadle ztvárnil Jan Pivec i řadu rolí v televizních filmech a seriálech. Mezi jeho nejznámější úlohy patří postava císaře Zikmunda v husitské trilogii Otakara Vávry, dále pak přísný otec studenta a filozofa F. L. Věka, hřmotný student Václav Frýbort v historickém filmu Filozofská historie, panský správce Sláma v přepisu novely Boženy Němcové Divá Bára, gestapák Randau ve snímku Duhu pro můj den, profesor Mareš v dramatu Dům na Ořechovce a dalších. Přestože byl dobře znám jeho talent a smysl pro humor, v posledních letech své kariéry už získával uplatnění pouze v televizi na úkor filmů, což nesl hodně nelibě a při jakékoliv příležitosti na to upozorňoval.

Pivec byl také proslulý svým velkým vypravěčským talentem. Svou dramatickou a specifickou dikcí a gesty dokázal geniálně povýšit i banální příhodu. Už jen kvůli tomuto byl mezi herci oblíben, přestože do nich občas až skoro hnidopišsky rýpal. Například o Františku Filipovském prohlásil, že je „český Mickey Mouse, který nakonec slízne všechnu smetanu“. Velice zvláštní vztahy měl i se svým někdejším spolužákem Milošem Nedbalem, se kterým se vzájemně veřejně pomlouvali a shazovali si svoje herecké umění.

Zatímco rád bavil společnost, svoje soukromí si Jan Pivec přísně střežil. Nicméně bylo o něm známo, že byl na peníze příliš opatrný až skrblický. Ve svém životě se však nepříliš omezoval. byl silným kuřákem, rád pil kávu a víno. Sledoval box, hokej a byl velkým fanouškem Slavie Praha.

Jan Pivec byl třikrát ženatý, ale ani s jednou svojí manželkou neměl děti. Do výběru jeho partnerek mu zasahovala jeho matka, na kterou byl hodně fixován a kvůli ní mu zlé jazyky přezdívaly „mamánek“. Zemřel 10. května 1980, jen pár dní před svými 73. narozeninami.



Klíčová slova: herec, kultura, historie, divadlo, film, Jan Pivec



Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.