Tanečnice Cécile Da Costa, Martina Hajdyla Lacová, Zuzana Sceranková, Johana Schmidtmajerová, Veronika Švábová a Diana Toniková s choreografkou reflektují dobu pandemie, své osobní situace v čase, kdy nemohly veřejně tančit, kdy se jejich dech a těla staly podezřelými z nákazy. Mluví o mateřství i bezdětnosti. A také o tanci jako takovém, tedy o umění, v jehož nejčistší podobě potřebuje tanečnice jen samu sebe. A o čem nemohou mluvit, o tom se hýbou.
Premium
Přečtěte si článek s předplatným Premium Plus
Získejte neomezený přístup na devět různých služeb včetně Reflex.cz
Už mám předplatné - přihlásit se
