Michal Nohejl

Michal Nohejl Zdroj: Zbyněk Pecák

Jednu z nominací na Českého lva získala La Petite Sonja za hudbu (s Hankem Manchinim)
Děj se odehrává v průběhu jedné noci v divadelním baru
2
Fotogalerie

Nech Rusa žít: Michal Nohejl debutoval nejnominovanějším českým filmem roku 2021

Snímek Okupace, který má šest nominací na Ceny české filmové kritiky a třináct na České lvy (nejvíc spolu se Zátopkem), vidělo v létě za těch pár týdnů v kinodistribuci jen několik tisíc diváků. Nevybrali si ho do Varů, ignorovali ho pořadatelé bilančního festivalu českých filmů Finále Plzeň… Okupace, celovečerní hraná prvotina režiséra Michala Nohejla (45), je normalizační opileckou noční šichtou postavenou na divadelním formátu. „Oslavu“ výročního představení dramatizace Reportáže psané na oprátce zkomplikuje návštěva sovětského důstojníka, který se snaží udat naftu ukradenou ze zásob Rudé armády.

Jak vzniká nízkorozpočtový film typu Okupace?

Poslední dny často dostávám otázku: „Jaký další film byste chtěl udělat?“ Odpovídám, že nejraději nějaký Okupaci podobný. Jak v něm nejsou peníze, je víc o svobodě. Jenže podobný film je strašně těžké napsat: ten se nevysedí, impuls musí přijít zvenčí. V tomhle případě šlo o historku jistého Kozy, vlastním jménem Zdeňka Vaňury, otce mých spolužáků ze základní školy na Čapajeváku (dnešní Lobkovicovo náměstí v Praze; pozn. red.). On coby klasická žižkovská figurka napsal dvě knížky autobiografických čundráckých povídek. V jedné popisuje, jak mezi čundráky existovaly dvě party: jedna fandů do amerických vojáků a uniforem a druhá do německých. V té německé byli obávaní páskové – jistí Pukavec a Zavináč.

Takže je to původně žižkovská historka?

Ano, i když ti dva ze Žižkova nebyli. Lidi se jich docela báli, protože se hodně rvali. Jednou, když šli ožralí někde parkem, našli namol nalitého ruského vojáka. Vzali ho do sklepa a zinscenovali komedii, že ho přepadli nacističtí vojáci. Dle Kozovy interpretace ho nakonec zabili. Snažili jsme se dohledat, jestli je ta historka reálná, ale podle oficiálních pramenů tady během okupace žádný voják Sovětské armády rukou československého občana nezemřel. Což, přirozeně, nemusí nic znamenat… Scénář jsme psali ve třech, s Markem Šindelkou a Vojtěchem Maškem, a dost dlouho jsme vedli diskusi, jestli toho vojáka máme nechat zabít. Nakonec jsme došli k názoru, že je správné nechat ho žít.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!