nahoru

Izraelští umělci Nitzan Mintzová a Dede Bandaid udělali další pražský murál: Básnícího ptáka

Karolína Minaříková Krupková 12. ledna 2022 • 18:15
Izraelští umělci Nitzan Mintzová a Dede Bandaid udělali další pražský murál: Básnícího ptáka
foto: Pavlína Šulcová, Nitzan Mintz, archiv

„Zbyla mi po tobě jedna věc: zlatá neodstranitelná a nesmývatelná barva, vyvěrající ze všech mých snů,“ může si přečíst každý, kdo se v Praze ocitne na rohu ulic Komunardů a U průhonu, doslova pár kroků od redakce Reflexu. Báseň vedle nástěnné malby černobílého ptáka vytvořila v Holešovicích dvojice izraelských umělců. Nitzan Mintzová (* 1989) a Dede Bandaid (* 1986), jejichž murály zdobí New York, Ciudad de México i Berlín, jsou navíc u nás již zavedeným pojmem: před pěti lety na Žižkově pomalovali budovu nakladatelství Argo a Divadla Ponec.

V Holešovicích máte svou dosud největší realizaci, velkou dvacet na dvanáct metrů. Bylo těžké ji vytvořit?

Nitzan: Výšku jsme si ani ne­uvědomovali. V minulosti jsme pracovali i na vyšších zdech, s různými vysokozdvižnými plošinami. V tomto případě jsme navíc měli krásný výhled na město a užívali si sluníčka.

Proč jste pro pražské Holešovice zvolili motiv ptáka?

Dede: Když se podíváte zblízka, pták se skládá z odpadu dřevěných latí, smetí ze staveniště, přístřešků nebo kol. Tomuto konceptu jsem se začal věnovat asi před osmi nebo devíti lety. Tehdy bylo kolem mého starého studia mnoho stavenišť, hromady odpadu, dřeva a staveb, které se zbouraly, aby udělaly místo novým věžím. Všechny tyto objekty působily velmi lidsky, protože za sebou mají příběh. Zvířata, a především ptáky pak kreslím proto, že se stěhují a stále hledají nová místa k životu, kde se cítí dobře. Je to jako s lidmi. Dobře je to vidět v Tel Avivu, kde se mladí umělci stěhují ze středu města na předměstí a vytvářejí tak nové čtvrti.

A vaše milostná báseň?

Nitzan: Pro nás je Praha romantické, zlaté město. Inspirovala mě představa, že kvůli aktuálnímu dění ve světě už nebudeme moci nikdy cestovat a zůstanou nám jen vzpomínky. Pojala jsem to velmi osobně – nejen jako milostnou báseň Praze, ale taky jako vzpomínku na něco nebo někoho, koho jste ztratili.

Premium

Přečtěte si článek s předplatným Premium Plus

Získejte neomezený přístup na devět různých služeb včetně Reflex.cz




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.