Svým prvním románem pro dospělé čtenáře, Teorií podivnosti, zaujala před třemi lety Pavla Horáková (*1974) literární veřejnost i porotce ceny Magnesia Litera. Ti jej v roce 2019 označili za nejlepší knihu v kategorii Próza. Příběh o ironické, místy až cynické zaměstnankyni Ústavu mezioborových studií člověka, která klasifikovala a kvantifikovala vše, od lidí na ulici přes tuhost vlastních exkrementů, se stal bestsellerem a jedním z nejdiskutovanějších tuzemských literárních děl posledních let. A to i přesto, že se neopíral o žádné třeskuté téma nebo vyhraněné názory.
Nelze se proto divit, že nakladatelství Argo zařadilo autorčin nový román do mediálně sledované akce Velký knižní čtvrtek. Srdce Evropy, jak se takřka čtyřsetstránková kniha jmenuje, je však prózou z jiného ranku než autorčina prvotina. Kdo čeká další román nabitý osobitými nápady, neokázalými postřehy a humorem, bude překvapen. Autorka úspěšné dětské trilogie o Hrobařících a spoluautorka dvou publikací komponovaných z memoárů, deníků a korespondence českých vojáků v první světové válce (Přišel befel od císaře pána a Zum Befehl, pane lajtnant…, obojí spolu s Jiřím Kamenem), tentokrát vycházela z pamětí vlastní prababičky Kateřiny, které zasadila do rámce fikčního vyprávění. Pavla Horáková tak vsadila na poměrně oblíbenou formu dvou proplétajících se vyprávěcích linií. Jednu tvoří úryvky z Kateřininých pamětí, v popředí té druhé stojí učitelka dějepisu Anežka, „holka z maloměsta, nemanželské dítě“. Ta odjíždí na stipendijní pobyt do Vídně, aby mohla hledat „místa, kudy prošla dívka a později žena, do jejíchž pamětí jsem se zamilovala“.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
