Až se písničkáře Tomáše Kluse vnoučata zeptají, co udělal proti Babišovi on, bude mu stačit zmáčknout play. Sám přiznává, že vůči českému premiérovi trpí obsesí, a staví se proti němu dlouhodobě – například už v létě 2018 odmítl vystupovat na akcích sponzorovaných Agrofertem a k bojkotu tehdy strhl řadu svých kolegů. Teď nahrál digitální album ČAUČESKU, kterým agituje před podzimními volbami do Poslanecké sněmovny.
Klus svůj protest myslí dobře a myslí to dobře i s námi a s celou tou naší zemičkou. Ale na koho deskou ČAUČESKU vlastně cílí? Dospělý člověk si přece do volebních preferencí nenechá kecat populárním zpěvákem. Pokud je Klusovým fanouškem, jistě písničkářovy názory zná a nejspíš je i sdílí. V tomto ohledu je proto ČAUČESKU přesvědčováním přesvědčených, vlamováním se do otevřených dveří.
Jiná věc je stylizace desky. Ta působí tak průzračně a nekomplikovaně, jako by se písničkář proti Babišovi pokoušel strhnout děti – jenže ty nemají volební právo. Ve světle jeho předchozí tvorby a veřejné persóny lze Klusovi jeho až bezelstnou upřímnost a touhu po tom, aby byly všechny bytosti šťastny, věřit. ČAUČESKU proto můžeme chápat jako nevykalkulovaný tah z hloubi zpěvákovy čisté duše. Politická naivita a idealismus jsou přítomny už v premise desky. Například v rozhovoru pro Právo Klus řekl, že její hlavní aktéry – vedle Babiše ještě prezidenta Zemana – vnímá jako „špunty, které musíme vytáhnout, aby z naší společnosti vytekly zloba a zbytečná nenávist“. Zapomíná ale, že to byla právě zloba a nenávist, jež vedly k tomu, že byli „špunti“ zvoleni.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
