nahoru

Byl Béowulf gay? Možná. A věděl, jak zabít draka z východu

Petr Šmeral 5. září 2020 • 19:00
Byl Béowulf gay? Možná. A věděl, jak zabít draka z východu
foto: Archiv nakladatelství Argo

Nakladatelství Argo nás nedávno vybavilo dvěma svazky Conana. Obsahují epické bitvy a souboje, které se někdy dotýkají až čehosi archetypálního. Conan se tu vyskytuje v situacích, které vyžadují spíše nadčlověka než smrtelníka. Conan se v nich jeví jako barbarský hrdina číslo jedna, nad kterého není. Tedy nebylo, dokud nepřišel… Béowulf.

Komiksové zpracování tohoto nejslavnějšího staroanglického eposu odehrávajícího se v raně středověké Skandinávii napsal Santiago García jako svůj debut na poli grafického románu. V originále vyšel v roce 2013, jeho anglické vydání bylo později nominováno na Eisnerovu cenu. García má však na kontě i teoretické knihy o komiksu a editování komiksových časopisů, takže se nejedná o žádného zelenáče.

Nové komiksové pojetí Béowulfa (nemysleli jste si dříve také, že to je jméno příšery a ne reka?) je dechberoucí. Možná že právě on je zdrojem, z něhož později ve 20. století vzešel Conan. Béowulf je mladý, silný hrdina z národa Géatů, který nabídne králi Hróthgárovi pomoc proti monstru jménem Gretel, jež sužuje kraj.

Lpění na životě je pro slabochy

Celé dílo ohromí svou osudovostí a povzneseností nad hodnoty běžného života. Hrdinům je vcelku jedno, zda přežijí, nebo ne. Jsou důležitější věci: zanechat po sobě příběh, který se bude ještě po generace vyprávět dětem u večerních ohňů. „Zlato se utratí, život skončí, jen sláva je věčná,“ říká Béowulf králi. A dodává, že osud mnohdy přeje odvážným.

Jedině tak si můžeme vysvětlit hrdinovo šílené chování, když se například rozhodně jít proti lidožravému monstru beze zbraně, protože ani protivník nemá zbraň. Má jen nějaké tři metry, v tlamě tesák, na prstech drápy – a je také schopný regenerace. Jestli vám to připomíná vetřelce a predátora, nemýlíte se, zdá se, že právě v těchto dvou filmech hledal výtvarník inspiraci. K tomu patří i prvek, kdy jsou lidští hrdinové v komiksu viděni očima monster jako poloprůhledná těla s viditelnými svaly. Jako by měly příšery zdokonalenější predátorské vidění.

Gretel ale nečeká, až se za ním hrdinové odváží přijít. Dostaví se sám a vyvraždí půlku osady, kde válečníci odpočívají.

Gretel byl gay

Nad spícím Béowulfem se však zarazí a zálibně pozoruje jeho nahé tělo. Homoerotický motiv je rozhodně nečekaný prvek v díle, ze kterého by měla teoreticky stříkat mužnost a „heteronormativnost“. Pohled do sekundární literatury ale prozradí, že „queer“ čtení tohoto eposu je již léta docela běžné – od množství falických symbolů v textu po představu, že celá skupina kolem Béowulfa je vlastně partička gayů. García tedy tuto představu trochu posouvá a zařazuje scénu, kdy rek raději ulehne s dívkou než s některým ze svých druhů. Udělal ale homosexuála ze samotného monstra Gretela, což dílu v jednu chvíli dodává nečekaně groteskní rozměr.

Můžeme to jedině ocenit. Sexuálnímu apetitu lidožravých příšer se eposy i novější fantasy literatura dosud věnovaly trestuhodně málo.

Béowuld nad příšerou zvítězí – skutečně holýma rukama. Osud opravdu přeje nebojácným. Jenže tím to nekončí – syna přijde pomstít jeho neméně monstrózní matka.

Nebudeme zbytečně spoilovat, ale leccos naznačíme, když řekneme, že závěrečná část příběhu nás posouvá na sklonek Béowulfova života. Hrdina již vládne lidu jako spravedlivý král, ale do života mu vstoupí oblíbená rekvizita akčních filmů: poslední nebezpečná akce pro vysloužilce na odpočinku. Tentokrát se musí utkat rovnou s drakem velkým jak barák.

Ve hře je nejen jeho odvaha, ale také víra jeho druhů ve šťastný konec. Béowulf je totiž příběh víry stejně jako příběh odvahy.

Zbabělost je potrava příšer

O kresbu se postaral zkušený David Rubín, rovněž Španěl. Našim čtenářům je známý z komiksů Černá palice, Sherlock Frankenstein a Legie zla a Čajovna u malajského medvěda. Na první pohled je jeho kresba spíše hrubá a podléhá také podivné tendenci mnoha komiksových výtvarníků propůjčovat hrdinům i vážných děl karikaturní rysy. Bohatě se vám ale odmění jinými přednostmi: efektní prací se světlem, perfektním vystižením atmosféry a (na čemž má jistě podíl i scenárista García, milovník mangy) nebývale filmovou, střihovou prací s panely na stránce.

Při četbě si uvědomíte, že tu vlastně vůbec nejde o fyzická monstra, ale o obludy v nás samotných. A poslední poselství Béowulfova synovce, který se sklání nad umírajícím hrdinou, by si měli přečíst někteří představitelé našeho státu v souvislosti s naším klaněním se velmocem. „Zbabělci jsou vždy otroky strachu.“ Na ten strach čekají jiné mocnosti, v původním příběhu Švédové, v našem případě třeba Rusko a Čína, a už si brousí čepele. Ty nemusejí být jen fyzické, ale třeba i ideologické. Poselství ze závěru knihy vypráví o tom, že i malý tvor dokáže ublížit drakovi, když ví, kam bodnout.

Petr Šmeral




Diskuse ke článku