nahoru

Wolverine: Kde se vzal nejsympatičtější z mutantích X-menů

Richard Klíčník 15. srpna 2020 • 13:30
Wolverine: Kde se vzal nejsympatičtější z mutantích X-menů
foto: Archiv nakladatelství Crew

Jedním z hlavních pravidel týkajících se superhrdinů je, že nejsou důležité jejich schopnosti, ale jejich motiv. To, že Spider-Manovi zabili strejdu, je pro tvorbu příběhu důležitější než fakt, že ho rafnul radioaktivní pavouk. A tak by se dalo pokračovat – ovšem s jedinou výjimkou. Jednou z nejoblíbenějších postav Marvelu je týpek, o kterém se celá desetiletí nevědělo nic.

Wolverina si v roce 1974 vymyslel scenárista Len Wein a poprvé ho představil v Hulkově komiksové řadě. A protože potřeboval oživit skomírající řadu X-menů, tak mu tenhle málomluvný Kanaďan přišel dost vhod. Klasický antihrdina, který přežije prakticky cokoli díky extrémně zvýšeným regeneračním schopnostem, z rukou vyjíždějícím drápům a taky díky neutuchajícímu cynismu, na který letí zejména holky. Jenže… Kde se vzal?

Než mu zase vygumují mozek

Hledání stop po Wolverinově minulosti se stalo v Marvelu na víc jak čtvrt století jedním z hlavních sportů. Všichni víme, že se stal obětí vládního Projektu X, který mu vymazal paměť (což se mu bohužel nestalo naposledy), ale co bylo předtím? Tuhle záhadu se rozhodli v nakladatelství jednou provždy vyřešit v roce 2001, kdy poprvé vyšel komiks Wolverine: Zrození. A ten právě nyní vydalo nakladatelství Crew (ve druhém vydání, poprvé vyšel jakou součást Ultimátního komiksového kompletu v roce 2014).

Příběh scenáristy Paula Jenkinse nás zavede na samý začátek, do poslední dekády 19. století. James Howlett je neduživý chlapec, který žije s rodiči na obřím panském sídle. V první scéně mu přijíždí nová společnice, irská dívka Rose, která si celý příběh zaznamenává do deníku. Sídlo Howlettových v něm přirovnává k staré prorezlé rouře, ze které jako voda prosakuje štěstí. Čtenáře ale nejvíce šokuje odhalení, že se Wolverine narodil se zlatou lžičkou v drápech.

Jana Eyrová s drápama

Trochu to pak připomíná Janu Eyrovou, Jamesova matka nevychází kdovíproč ze svého pokoje. Pak je tu zlý dědeček, hodný otec a opilý sluha se synem v Jamesově věku. První dějství komiksu končí rodinnou tragédií, po které Rose s mladým Jamesem prchá vlakem do Kanady. Tam naleznou utečenci pochybné útočiště v divoké osadě s kamenolomem, ve kterém v sobě James musí najít pořádného chlapa – a v hlubokých lesích v okolích zase rosomáka, ono zvíře, podle nějž se bude později jmenovat.

Příběh je lehce exaltovaný, James v něm dostává jednu ránu za druhou, autoři z něj potřebují ukout budoucího nejpopulárnějšího mutanta. Jednoduchou cestu by čtenáři nepřijali. Samozřejmě vás čekají příběhová klišé. Dozajista je příběh z Divokého západu předvídatelný, ale funguje. A fanoušci na něj čekali tak dlouho!

Tak, a teď to víte!

Velkou část úspěchu Zrození si může započítat kreslíř Andy Kubert. Jeho líbivá stylizovaná kresba evokuje animovaný film a je v ní cosi něžného – což je v přímém kontrastu ke skutečnosti, že líčí zrození jednoho z nejbrutálnějších hrdinů Marvelu. Úspěch podle všeho zaručuje i skutečnost, že se autoři neobtěžují s přílišným uzavíráním dějových linek. Na konci komiksu víte přesně to, proč jste si sem přišli – jak se zrodil Wolverine. Ale ani gram informací navíc vám nikdo nedá.

Po dočtení hlavou víří možná ještě víc otazníků než předtím (pokud tedy patříte k těm, co se v myšlenkách zabývají původem komiksové postavy určené dospívajícím) a Wolverinův příběh získává další střípek, aniž by vyzradil vše. Ano, právě vyšla marvelovská klasika.

Richard Klíčník




Diskuse ke článku